Toužimský a Moravec - Ve dvou svazcích (Pouť do Mekky a V městě prorokově) včetně po smrti dopsaného textu, přel. M. Jílková, il. Zd. Burian. Druhý svazek navíc obsahuje povídku Abdán efendi. Zajímavost: Prorokovo město ve skutečnosti není Mekka, nýbrž Medína - zřejmě chyba autora názvu druhého svazku.
GABI - Až na povídku převzato od předválečného TaM, jazykově upravil Luděk Ondruška a ilustroval Jaromír Suchý. Oproti Návratu má GABI vynechány náboženské pasáže (čtyři větší vynechávky).
Návrat - V luxusní řadě ve třech svazcích podle freiburgského vydání + text dopsaný po Mayově smrti, v textu jsou bohužel překlepy, které kazí dojem. Přel. Vladimír Šunda, il. Josef Pospíchal. Poslední svazek je doplněn povídkou Ríh, Ríh, Ríh!.
Kara ben Nemsí nepůsobí tolik nafoukaně a arogantně jako v jiných románech, Halef se dostává více k velení (a to dobrému velení, nemusí ho vždy Karl opravovat), když dojde na souboj o zajatce, překvapivě se jej Karl nezúčastňuje.
Autor tohoto románového dokončení, František Kandolf, který podrobně studoval Mayovu literární pozůstalost, zejména jeho rozsáhlou knihovnu, a který také sám cestoval Orientem po Mayových stopách, poznamenává ke svému pokusu o dokončení neúplného díla: "Jak si asi básník představoval pokračování a dokončení této knihy? To nikdo neví. V jeho pozůstalosti jsem o tom nenalezl ani řádek. Je však jisté, že původně nehodlal psát o nekonečnu nebo o věčnosti, ale chtěl se spokojit s tím, že vylíčí duševní stav člověka na prahu onoho světa. Teprve po přerušení své práce, kdy tragický přelom v jeho životě obrátil jeho zájem i způsob tvorby k symbolice, se v něm asi zrodila myšlenka, aby 'Pouť do Mekky' proměnil v 'pouť na onen svět'. Představuji si, že by myšlenku zpracoval podobně jako Dante v řadě vidin. Čteme-li 'Pouť do Mekky', už tam se nám při nejedné scéně vnucuje vzpomínka na 'Božskou komedii' nebo Apokalypsu. Ovšem, obrazy by vzal přiměřeně k místu děje z orientálních představ o věčnosti.
Ať už to je jakkoliv, ujišťuji čtenáře, že se při nedostatku poznámek a celkového plánu díla nebylo snadné vžít do Mayových záměrů a nalézt konec a rozuzlení těchto příhod. Z úst mynedžiho sice vyšlo několik nápovědí na rozuzlení, ale to jsou tak tajemné narážky, že věc spíše zatemňují, než aby ji objasnily. Odvážil-li jsem se přesto napsat dokončení povídky, nechci domýšlivě tvrdit, že jsem snad Mayovu myšlenku uhádl. To nebylo možné. Vyplnil jsem však mezeru v jeho díle a o to mi hlavně šlo."
Vedle svých vlastních poznatků z cest uvádí Kandolf ke svému doplňku tyto prameny: L. Snouck Hurgronje: Mekka, Haag 1888; Burtonovu Cestu do Mekky a Mediny, Lipsko 1861; A. J. B. Wavell: A Modern Pilgrim in Mekka, Londýn 1912.
Výše uvedený text byl opsán neoprávněně, tímto se omlouvám GABI, nicméně se domnívám, že je text natolik zajímavý, že má zde své místo. Ostatně kniha je stejně k sehnání již jen po antikvariátech, takže k velké škodě dle mého názoru nedojde (já vím, chabá argumentace). [1]
Kara ben Nemsí má za ženu Emu, Karovi ben Halef je skoro dvacet let. Karl a Haddádové vyrážejí na pouť do Mekky. Karl zmiňuje, že byl již dvakrát v Kairvánu. Cestou si znepřátelí muslima el Gháního, z hrobu zachrání slepého mynedžiho. Potkávají Peršana, který se zná s Džafarem z románu V říši stříbrného lva.
Dojde ke sporu s beni Khálidy, po vítězství pokračují, ale Khálidové přepadnou Peršana a postřelí ho. Myslí si, že je mrtev, ale ten se probouzí a blouzní. Khálidové jsou opět propuštěni, opět slibují pomstu, ale nakonec je stihne trest v podobě kmene beni Lamů, kteří proti nim vytáhli.
El Ghání přežije a zanechává v poušti mynedžiho, kterého pak Kara ben Nemsí a spol. najdou. Cestují na přátelskou návštěvu k beni Lamům (zde končí Mayův text). Mynedži vypráví svou minulost. Karl úspěšně léčí jeho oči. Konečně vstupují do Mekky. V Mekce odhalují El Gháního plány a znemožňují jej před velkošerífem a nakonec zabrání El Gháního úkladům, nacházejí mynedžiho dokumenty, které dokazují, že je to hrabě Vernilov.
Poznámky:
[1] cit. K. May, V městě prorokově, GABI, S. 238.
Použitá literatura:
Obálky:
(Belenor, vytvořeno dne 24. června 2007)