Mayovky na Internetu

Kniha návštěv

Kniha návštěv si dlouhodobě drží přednost před diskusním fórem, ale k poptávce či nabídce sběratelských materiálů využívejte, prosím, výhradně diskusního fóra, kategorie Antikvariát a bazar. Prosíme, zdržte se reklamy. Pokud tu chcete něco propagovat a má to vazbu na mayovky, tak nás kontaktujte.

Jméno:
Zpráva:
4 + 10 =
 
1 2 3 4 5 ... 272
oldmilanman (06.10.2022 16:21)
m.: Tohle bych moc do regulérních vydání neřadil, protože 60 kousků, které byly nejspíš během minuty dvou pryč, a dnes se za to platí kolem deseti tisíc, je spíš než sběratelské vydání "vydáním pro vyvolené" :-) Doufám, že kdyby se s kodovskou úpravou začalo znovu a normálně, tak ten Vinnetou vyjde znovu.
m. (05.10.2022 23:08)
oldmilanman: třikrát Vinnetou už v KODovské úpravě vyšel, v roce 2018, ale bylo to tenkrát dost utajené a v minimálním nákladu:
https://karlmay.cz/knihy/nakladatelstvi/statni-nakladatelstvi-detske-knihy-albatros/
oldmilanman (05.10.2022 18:32)
Tak nové vydání Syna lovce medvědů je na světě. Včera v Albatrosu zabalili a poslali, dnes jsem vyzvedával. Nic převratného to není, pokud cokoliv převratného od xkrát vydaného očekáváte, ale pro sběratele určitě fajn kousek do sbírky. Nabízí přesně to, co se v popisu na webu nakladatelství píše.

Synem zahájili před lety tu velkou řadu (třikrát Vinnetou, letos Duch), tak by toto mohl být začátek kodovské edice.
Pavlina (02.10.2022 17:15)
Dnes přišla z Chorvatska velmi smutná zpráva😭náhle a nečekaně odešla do věčných lovišť chorvatská herečka a dabérka Gordana Zeitc. My jako fandové mayovek jsme měli velkou čest se s ní parkár setkat.
Zeta (20.09.2022 22:32)
Všem těm německy mluvícím na západě a obecně v Americe, se kterými se Old Shatterhand neustále setkává, jsem se přestala smát ve chvíli, kdy mi hned první den po přestěhování z Atlanty do Oregonu prodávala plzeňské pivo Češka, co tu žije přes 30 let, a když jsem v Kansasu narazila na regulérní českou vesnici jménem Wilson. Jo a taky když jsem zjistila, že oblíbeným zákuskem v Texasu jsou "kolaches". Ano, správně, české koláče...:-D:-D:-D Osobně mám těhle sekání s krajany nespočet, už když jsem žila v Řecku, tak se mi to dělo, tudíž zrovna tohle Old Shatterhandovi naprosto nerozporuji a věřím mu!;-);-)

Arnolda Schwarzeneggera respektuji, a to, co dokázal (ať si o umělecké kvalitě akčňáků z 80-90 let myslíme cokoli), je obdivuhodné. Ostatně Češi se zde také neztratili, takový Miloš Forman dodnes patří k nejuznávanějším režisérům, Anton Cermak byl v náročné době 30.let starostou Chicaga, a koneckonců i Ivana Trump, jakkoli se ke stáru proměnila spíš v karikaturu sebe sama, toho coby byznysmenka dokázala pomalu víc, než její manžel. Čeští hokejisté se do historie NHL také podepsali výrazně, a plastický chirurg, specializující se na transplantace celého obličeje, pan Bohdan Pomahač je jméno, které má v medicíně zvuk po celém světě. Takže Evropané se v Americe rozhodně neztratili, a naštěstí to platí pořád;-)
oldmilanman (20.09.2022 22:04)
*ale v té nejvyšší lize akčních hrdinů tam byl jako jediný Evropan
oldmilanman (20.09.2022 21:48)
Jeden německy mluvící Evropan, který přišel Amíkům ukázat, zač je toho loket, byl třeba Arnold Schwarzenegger. :-) Jeho největší rival v kulturistice byl sice Kubánec a jeho největší kamarád Ital, ale většina soutěžního pole jeho éry byli Američané. Jako herec taky nebyl jediným Evropanem (Lundgren, van Damme a asi i další, Willise jako rodilého Němce mezi Evropany nepočítám), ale v té nejvyšší lize akčních hrdinů tam byl jako Evropan. V politice byl taky výjimkou, jeden z mála Evropanů proti americkému poli. Můžeme se všem těm německy mluvícím na Západě smát, schopnostem Old Shatterhanda vysmívat, ale když v reálu jiný německy mluvící udělal kariéru, která je nemyslitelná, dokud se nestane, tak proč by to tak vlastně nemohlo být i v Mayoverzu? :-)
Zeta (17.09.2022 04:53)
Opět jen a pouze souhlasím. Obecně platí, že lidé, kteří dokázali v něčem vyniknout jsou "tak trochu hráblí" Nebo minimálně jsou bráni jakožto podivíni, okolí jim nerozumí, případně je rovnou zavrhuje či odmítá.

A když se podíváme trochu s odstupem na historii západních demokracií typu USA, Kanada nebo například Austrálie, obecně se za oceán stěhovali lidé, kteří byli ve staré dobré Evropě bráni jako problematičtí - ať už měli trable se zákonem, s náboženstvím, s politickou situací, nebo s tím, že pro ně byla rodiči a celkově okolím vytyčena cesta, kterou se nechtěli vydat. Tady by se celkem trefně hodilo třeba i to, že Karl May byl přísným otcem nucen k tomu, aby se stal učitelem a tak ho dřel po večerech k přepisování knih a podobně "aby ses, ty holomku, měl jednou líp, než já!!!"

Tenhle motiv se objevuje v knihách KM opakovaně - ve Vánocích je nešťastný Carpio, kterému životní cestu vybrali rodiče, aniž by se jeho samotného někdo zeptal. KM tam jasně říká, že tenhle koncept je špatně, a že Carpio by býval mohl být spokojený truhlář někde v Sasku, a ne se mořit s latinskou gramatikou na gymnáziu. Obdobné to je v případě Klekí Petry - ten taky odjel za moře proto, že jeho názory byly jiné, a i když s věkem došel k poznání, že coby mladík neměl tak úplně pravdu, nikdy se do rodné země nevrátil a líp mu bylo mezi "divochy". Podobný motiv jsou i Hillerovi - ti utekli z řekněme politických důvodů.

I Old Death má německý původ. A pro změnu odešel za penězi a za dobrodružstvím, a opět tu máme příklad, který by v dobrodružné literatuře pro mládež čekal málokdo - Old Deatha západ dost semlel, dokonce až tolik, že propadl drogám a hazardu, nicméně našel sám sebe právě v pustině, kde příliš nezáleží na původu ani důvodu, ale na tom, co člověk reálně umí a zvládne. Není tam nikde, že by se Old Death zázračně uzdravil a změnil - naopak, opium bere celou dobu i nadále (tohle říct na přelomu 19.a 20. století - že závislost není něco, co se dá vyléčit, ale dá se to jen korigovat a mít plus mínus pod kontrolou - chtělo od Karla Maye předpokládám pořádný koule).

Polští (v jiných verzích myslím Pruští) vystěhovalci? Totéž. V rodné zemi bída s nouzí a perspektiva žádná, doma akorát chudoba a zmar. Tak proč nevsadit všechno na jednu kartu?

V případě OS (a mluvím o fiktivní postavě, ne o skutečném Karlu Mayovi) si představuju, že ve svém věku 18 let tehdy chtěl zkrátka něco víc, než se co nejrychleji oženit s nějakou společensky přijatelnou nevěstou, zasadit strom a zplodit minimálně pět synů a v neděli dokonale upraven promenádovat do kostela a zpátky. Věděl o sobě, že je šikovný a zdatný, zajímaly ho dějiny, jiné kultury, jazyky, psal básně, hrál na hudební nástroje...ale holt někde v zapadlé díře jménem Ernstthal mu s jeho inteligencí bylo jasné, že ho čeká přesně to, po čem (minimálně zatím) vůbec netouží. Převedno na dnešní dobu by byl freelancer, kterému k obživě stačí notebook a občasné připojení k internetu - tehdy papír, pero a kontakty s lidmi - což se v jeho původní sociální bublině s velkým ochopením nesetkalo.
oldmilanman (14.09.2022 00:43)
Vždycky to fungovalo tak, že nadaný a ctižádostivý člověk se vyšvihl mezi nejlepší, nebo se nejlepším stal. Tak proč by tomu tak nemělo být i u Old Shatterhanda. Většina vzdělaných té doby nebo nějak talentovaných by asi neriskovala svůj život v divočině, dali přednost novým příležitostem, dělali nějakou váženou profesi, takže moc konkurence Old Shatterhand ani neměl. Tím spíš pak mohl jako inteligentní člověk dominovat. Přistoupil na pravidla Divokého západu, nějak se vyrovnal s tím, že občas bude muset zabíjet, a přizpůsobil se. Kdyby hned na začátku zjistil, že to není pro něj, nelámal by to přes koleno a jel zpět do St. Louis. On od začátku viděl, že by mohl být někým, tak do toho šel. Žádná náhoda, ale řádný kalkul! :-D

Ono to hezky kopíruje život samotného Maye. Jako byl Old S. greenhornem a ke zkušenému zálesákovi měl daleko, nebo to tak aspoň líčil, měl daleko ke skutečnému umělci May. Jako byl Old S. pro ostatní zjevením, když strčil do kapsy během krátké chvíle všechny ostatní a stal se respektovaným a obávaným westmanem, kdy ho mnozí nenáviděli, mnozí milovali, ale všichni respektovali, stal se i May díky svým "pohádkám" fenoménem, stal se populárním, nenáviděným, ale nějakým způsobem ho museli když ne respektovat, tak minimálně vzít na vědomí všichni, kteří byli nějak spojeni s knihami. Příběh Old Shatterhanda je dost neuvěřitelný, příběh Maye taky. Dost možná člověk s poruchou osobnosti, který strávil tolik let ve vězení, ale nenechal se zlomiz, dokázal si dokonale vymýšlet a lidi vodit za nos, se stal už za života navzdory všem těm těžkostem a překážkám bohatým a populárním, a dodnes je legendou tam, kde se jeho knihy začaly ve velkém vydávat. Tak proč by vlastně všechno to ne tak úplně uvěřitelné u Old Shatterhanda/Kara ben Nemsího nemohlo být právě kvůli tomu pravdivé? ;-)
Zeta (13.09.2022 23:17)
Neze než souhlasit prakticky s každým slovem! :-D Je to zmíněno i ve Vánocích, když se po x letech sejdou s Carpiem a ten nějak mezi řečí utrousí, že mladičký Karl utrácel spoustu peněz za hodiny šermu, lekce ježdění na koni, plavání atd. I Henrymu vlastně o tomhle říká.

Pravdu máš i v tom, že OS prakticky skoro vždycky využije svou bystrost a inteligenci, případně soupeře vyprovokuje k neuvážené reakci, nad kterou dotyčný prakticky neuvažuje - viz třeba i v Supech Mexika, kdy pošle k zemi Silného Buvola, který vzteky nevidí nalevo napravo, nebo ve Scoutovi, kdy jednu pořádnou majzne tomu úředníkovi , který OS mylně považuje za člena Ku-Klux-Klanu (tam si vybavuju dokonce nějaké vyražené zuby) a chce ho nechat lynčovat a oběsit :-D Že srovná do latě třeba vrátného u Dona Timotea, kterého hodí do nějakého jezírka, nebo Meltona, jemuž OS vykloubí obě ruce, případně si poradí s hulváty okolo Tobyho Spencera, to je taky spíš dílem štěstěny a toho, že Shatterhand má taky nervy jenom jedny, a v těhle případech už pohár trpělivosti prostě přetekl.

Že je líčen jako prakticky dokonalý a ve všem nejlepší mi nikdy příliš nevadilo - beru to jako uměleckou licenci, navíc si ho představuji jako velmi schopného, nadaného a šikovného. Jako člověka, co se rád učí nové věci a celý život ho provází žízeň po poznání. Např. určitě neumí hrát na housle jako virtuos, ale umí na ně celkem slušně. Totéž klavír. Totéž např. všelijaké ty bojové a obranné disciplíny. Není asi úplně nejlepším vrhačem tomahawku na celém západě (nejlepší si regulérně myslím, že je ve střelbě), ani nejšikovnějším jezdcem na koni (tady bych si klidně troufala říct, že Old Wabble zamlada býval opravdu nedostižným znalcem koní), ale oboje ovládá lépe, než průměrný zálesák

Old Shatterhandova hlavní síla spočívá podle mně v tom, že těch disciplín ovládá strašně velké množství, a všechny minimálně obstojně, spíš velmi dobře. Na škále od 1 do 10 by třeba měl střelba 10/10, koně 9/10, hudba 8/10, ostražitost 7/10 (přece jenom je v knihách omráčen do bezvědomí poměrně hodněkrát, když by se to sečetlo:-D), šití a spravování oděvů 7/10, cizí jazyky 10/10, vyjednávání 8/10 a tak podobně.

(A ne, vůbec teď nebudu slídit po internetu různé RPG hry a jak se v nich rozdělují vlastnosti a atributy postav a neudělám si nějakou tabulčičku pro Vinnetoua a Old Shatterhanda. Ani mě nenapadne! :-D:-D:-D)
La Luna (13.09.2022 20:59)
To je výborný argument! :) Ve vší vážnosti, máš naprostou pravdu, někdo skutečně musí být nejlepší, tak proč ne zrovna Old Shatterhand?
oldmilanman (13.09.2022 20:50)
Já teda nevím, jestli ale OS čekal, že bude muset předvést nějaký výkon. Protože jestli ne, tak by se spíš snažil vyléčit, odpočívat, než aby jako v Misery od Kinga posiloval se šutráky. :-)

Shatterhandova síla a schopnost boje podle mě vycházely ze zápasu, kterému se věnoval, jak padne v rozhovoru s puškařem Henrym. Ono se v takových sportech učí, jak zapojit celé tělo, využít energii, jak udeřit. I v kurzech sebeobrany se učí, jak vést úder, jak stát apod. Dělá to velký rozdíl, když se to naučí někdo, kdo tu sílu moc nemá, protože najednou ví, co a jak, aby úder měl efekt a pak i "chcípáček" může pozlobit. I když prvním pravidlem je vždycky se jakémukoliv konfliktu vyhnout. V zápase teda asi moc ty údery nejsou a asi se neučí, ale to je už pak jenom detail pro člověka, co se tomu aspoň trošku věnuje a je celkově sportovně založen. Průpravu prostě měl a to je výhoda. May o takových věcech asi moc nevěděl, jinak by mohl OS udělat uvěřitelnějšího, a třeba mu dát tu průpravu v boxu, ale nějaké fantasmagorie zas nepsal. On stejně OS téměř vždy vítězil díky odhadu situace, díky slabině soupeře (Metan-Akva mu prozradil, jak povede útok, Inču-čunu chytly nervy a byl v nevýhodě apod.) nebo proti němu šli hejzci typu Rattlera.

Myslím, že v tomto druhu literatury byli hrdinové vykreslováni jako supermani běžně a Shatterhand možná moc nevybočoval. Nám se to už nezdá, protože literatura i film ušly velký kus cesty, ale tehdy možná ta lehkost, s jakou Shatterhand zvládal souboje, bylo něco naprosto normálního. Někdo stejně tím nejlepším být musí, tak to byl Shatterhand. :-)
Zeta (13.09.2022 18:32)
Kačka: Přesně tak, stačí se podívat třeba na Bruce Leeho, který taktéž byl schopen porážet na první pohled mnohem větší soupeře. V případě Old Shatterhanda hádám že hrálo celkem velkou roli i to, jak byl svým vzezřením tak nějak průměrný. Žádný dvoumetrový hrana chlap s prackama jak lopaty. Což logicky vedlo k tomu, že týpci jako Rattler, Metan-Akva nebo ožralí rowdies v hospodě, ho vždycky hrubě podcenili a šli na rvačku právě hrubou silou místo mrštností a inteligencí.

Oldmilanman: Ano, přesně to mám na mysli!:-) Ta svalová paměť existuje, zná to každý, jak těžké je s nějakým novým cvičením začít, ale že i po pauze třeba typu úraz, se k tomu dá relativně rychle vrátit. Infekce myslím byla docela dost výrazná, však se OS potácel spoustu dní v horečkách a na hranici smrti. Je to dokonce zmíněno ve vydání od Návratu (jak je to v originále nevím), že po probuzení se prsty z úst vytahává sraženou krev a hnis. Myslím si, že indiáni různé způsoby léčby zranění znali a využívali - třeba v rezervaci Cherokee je postavena i replika "nemocničního" obydlí, na jehož střeše (obydlí je napůl zapuštěno pod zem) rostly různé léčivé rostliny...

Tady bych asi vyšla z předpokladu, že kdysi bývalo běžné, aby mladý muž takzvaně "šel do světa":-D Však to známe i z pohádek o hloupém Honzovi, kterému maminka spakuje raneček buchet a šup z pece trochu něco poznat a dospět, lenochu! :-D :-D Před pár lety jsem dělala překlad učňovské knížky a osvědčení někdy z roku 1908, a ještě i tam se výslovně doporučuje, aby vyučený člověk cestoval a dále se v řemesle svém zdokonaloval, a že mu poznávání jiných zemí bude k užitku...
oldmilanman (13.09.2022 14:36)
Svaly mají tzv. svalovou paměť (něco jiného než motorická paměť) a dá se během poměrně krátké doby získat zpět síla i rozvoj po mnohem delších pauzách, ale jestli něco dělal a jak dlouho, to je otázka, nicméně pořád to zraní bylo takového charakteru, že to muselo celkově zamávat s celou jeho kondicí. I když je asi pravda, že ono takové zranění a krvácení vypadá hůř, než jaké ve skutečnosti je. Dnes by to zašili a po pár dnech by šel dotyčný domů, tenkrát tam mohl mít nějakou mírnou infekci, ze které se tělo dostalo i bez antibiotik. Ale to už zase musíme hledat důvody, proč to tak mohlo být, než naopak. S tím nemám problém, takže jo, určitě to za určitých okolností šlo. :-)

U puškaře si právě myslím, že by oblíbence jen tak nevyslal do nebezpečí a ještě o něj přišel, když v něm viděl syna, ale tyhle staré školy to mohou brát jinak. Já bych teda své oblíbence třeba do války neposílal, jsou lepší metody, jak nechat mládence dospět. Byla ale jiná doba a třeba právě to vyslání do divočiny měl v plánu se svým synem, tak jenom udělal to, co udělat chtěl s ním. Hlavně že ho tam vyslal, bez toho bychom se neměli o čem bavit, natožpak číst Mayovy knížky. :-)
Kačka (13.09.2022 06:00)
Taky nevím přesně místo, bude to někde kolem toho kloubu, ale správný úder člověka tzv. "vypne", prostě najednou bezvědomí a pád na zem - k vidění často v zápasech MMA - např. herec Kuba Štáfek v Oktagonu takto porazil soupeře.
Zeta (13.09.2022 02:30)
S těmi svaly bych to viděla kapku jinak - čtyři roky jsem dělala v gastru, a tam se člověk něco natahá, každej den. Pak jsem za 6 let sedla k počítači a živilo mě překládání Aj/ČJ a Čj/Aj - z toho si člověk odnese leda karpální tunel a hrbatá záda :-D No a loni jsem se vrátila zas ke gastru. Netvrdím, že jsem zpočátku netrpěla, ale dostat se do provozní formy mi trvalo tak asi 3 týdny, víc ne. Tělo má něco jako fyzickou paměť, a pokud OS poté, co už se mohl tak nějak hýbat a nebrečel bolestí při polknutí lžíce polívky, cvičil s kameny, které si nechal donést, tak během těch (myslím) 6 týdnů celkem snadno získal svou sílu zpátky. I kardio se dá cvičit na pár metrech čtverečních. Ostatně stačí se kouknout na propuštěné mukly, jaké mají většinou svalstvo - v podstatě jak si ukrátit dlouhou chvíli jinak, než se nabušit, aby případně šlo dozorci nebo příliš přítulnému spoluvězni rozbít hubu, že...?:-D:-D

Navíc někde je výslovně řečeno (myslím že v prostřední části Old Surehanda), že OS zakládá svůj pověstný lovecký úder do spánku ani ne tak na brutální síle, jako spíš na technice toho úderu. Medicíny mám jen 3 roky, tak mě prosím opravte, ale spíš mi připadá, že OS nemíří na spánkovou kost - ta je prakticky nejtvrdší v těle - ale spíš někde lehce pod ni, směrem k ušnímu labyrintu a čelistnímu kloubu. Komu někdy v dětství "píchali uši", když měl zánět středního ucha, tak víte, jak "příjemné" prasknutí bubínku je...

K psychologii postav - tady jsem nerozhodně. Na jednu stranu mě mrzí, že May nerozepsal víc třeba tu Vinnetouovu nemoc na cestě z Afriky. Prokrindáčka, to muselo být spousta bezesných nocí pro všechny zúčastněné, Charley výčitky svědomí, že do tohohle Vinnetoua vůbec zatáhnul, Vinnetou snažící se dělat že je všechno okay, ale v duchu mu je líto, že umře někde v kukani na lodi, Emery mezi tím vším, utrácející všechny peníze, aby se dělalo aspoň něco...Na druhou stranu to právě, jak píšete, dává prostor pro spekulace a přemýšlení.

Puškař Henry si myslím Shatterhanda oblíbil hlavně proto, že mu připomínal jeho zavražděného syna Billa...
Kačka (12.09.2022 14:24)
Mně právě to, že "to hrdinům vždycky vyjde", vyhovuje. Mám pocit, že tomu Angláni nebo Amíci říkají Escapism, prostě únik z reality. Průšvihů a neštěstí máme v životě dost, proč neplout na obláčku štěstí, když se hlavním hrdinům podaří "against all odds", neboli všemu navzdory, zvítězit?

Proto mě moc nebaví současná tvorba, kdy se autoři snaží být "realističtí" a inspirují se "současnými problémy". Já mám svých problémů dost, nepotřebuju si je ještě zhoršovat sledováním filmů :) Radši si po tisící prvé znovu přečtu Ducha Llana Estacada, kde záporáci dostanou na budku.

Tím neříkám, že je dílo, které vyvolává silné emoce z kategorie smutku a neštěstí, špatné samo o sobě. Některé mé oblíbené knihy a filmy jsou takto silné, ale nemůže se člověk ničit furt, že? :)
oldmilanman (12.09.2022 13:48)
Zeta: Jak May dlabal na psychologii postav a nějaký vývoj a do detailů nezacházel, dává tím čtenárům možnost nad dím dumat. Ono je to někdy lepší, protože čím víc toho vypravěč čtenářům (u filmů divákům) sdělí, tím víc se může dopustit nějaké chyby, takhle žádnou chybu nalézt nemůžeme. Sice můžeme pochybovat, že by to tak asi nebylo, ale to je vše. Prostě se tak stalo, jedeme dál. :-)

Puškař Henry si budoucího Shatterhanda oblíbil, pochyboval o jeho schopnostech, ale přesto ho chce vyslat do divočiny, kde hrozí nebezpečí. Neměl by mu spíš hledat místo ve městě, aby udělal při sečtělosti a inteligenci kariéru a byl v bezpečí? To Sam bez výhrad souhlasil, že se bude starat o greenhorna a zaučovat ho? To si budoucí Shatterhand nezjišťoval informace, zda železnice je stavěna legálně, a když zjistil, že tomu tak není, vyměřuje se přes indiánské území, tak si nesbalil svých pět švestek a nejel zpět, protože s takovou lumpárnou nechce mít nic společného? A nebyl nerozum pomlčet o tom, že Old Shatterhand zachránil od kůli smrti Inču-čunu a Vinnetoua, když Old Shatterhand kvůli tomu mohl zemřít u kůlu smrti? Že nakonec dostane šanci přežít nemohl věděl. Když už ji dostal, tak byl zesláblý. Skoro zemřel, dostat se z takového šlamastyky trvá měsíce a svaly se tím, že člověk nic nedělá, na původní úroveň nedostanou. Neměl by proti Inču-čunovi šanci, a dost možná by mu po pár metrech v řece došel dech. Takhle by se dalo pokračovat několik stovek řádků. :-) Asi i právě díky tomu, že ty myšlenkové postupy moc nepopisoval, nemáme moc možností si říkat, jak jsou ty postavy hloupé, jenom se divit tomu, že to bylo právě takhle a že to skoro vždycky hrdinům vyšlo.
Zeta (12.09.2022 06:22)
Oldmilanman: Popsal jste "TO" přesně, líp bych to asi nevyjádřila. I proto pro mně bylo strašně snadné už někdy v roce 2001 propadnout fanfikci (byť tehdy na téma X-Files). A později propadnout JRRT až do úrovně, kdy jsem uměla psát v tengwar (základy jsou v doslovu ve vydání Návratu krále). Hobita a LOTR jsem četla ještě než vyšly filmy, a z filmů jsem posléze měla naprostou radost, i na půlnočních premiérách Dvou věží a Návratu jsem byla, na té druhé dokonce i v kostýmu :-D:-D

Zkrátka vždycky se spíš "zažeru" do toho imaginárního světa se vším všudy, a jeho hlavní hrdinové jsou mi tak nějak "průvodci" po něm. Proto miluju fanfikci - to je jen hraní si s těmi nádhernými světy, je to jejich rozšiřování.

Klidně si třeba na dlouhé cestě autem přemýšlím o různých scénách z mayovek, a jak OS a V vnímali to či ono. Nebo jak všechno viděly jiné postavy. Bohužel neumím psát, ale třeba by mě zajímalo jak Franz Vogel přemluvil Vinnetoua k cestě přes Atlantik za Charleyem do Drážďan? Nebo jestli Bloody Fox dál trestal stakemany i poté, co vrah jeho rodičů dostal, co mu patřilo? Jak se tvářila Nšo-Či, když jí bratr dal na starost v podstatě skoromrtvolu "ať toho zrádného kojota vykurýruje, abychom ho mohli zabít při plném vědomí". Být jí, šestnáctiletou holčinou, koukala bych jak vyvoraná myš...:-D:-D Každopádně tyhle úvahy jsou lepší než se rozčilovat hodinu v dopravní zácpě :-)))
oldmilanman (11.09.2022 19:59)
Jo jo, k tomu zpovídaný ani neříká, že mezi ty, kteří ho srovnávají s JRRT, patří. Ale titulkáři bych to moc nevyčítal, něco tam dát musí a když to není vyloženě lež, tak se to dá tolerovat.

Podle mě teda blbost, Tolkien do toho šel zhurta, jazyk, světy i jejich historie byly promakané (taky asi i kvůli tomu zas toho tolik nenapsal), byl jazykovědcem. May s tím A & D obojí jen tak naťukl a těžko mohl v tomto Tolkienovi konkurovat (a kdo může, že). Ale vůbec bych se Maye nebál označit jako tvůrce světů, když si skutečnost mírně upravil a narouboval na to své příběhy, kdy jeho dva největší hrdinové byli v podstatě tvůrci alternativní historie. Jako byli v reálu Tekumseh, Geronimo, Pat Garrett a pár dalších osobností, tak v Mayově světě byli totéž jeho hrdinové. Vinnetou byl největším, nejstatečnějším, nejušlechtilejším, nejchytřejším a nejvzdělanějším (něco z toho díky Klekí Petrovi) z rudých mužů, s Old Shatterhandem pak byli něco jako Gandalf a Aragorn u Tolkiena. :-D

Včera dávali na ČT2 Robina Hooda s Costnerem, a uvědomil jsem si, že u těchto dobrodružných filmů nebo knih, např. Monte Christo, Robinson Cruose, jsem vždy hledal něco podobného, podobné příběhy, podobné autory, stejně tak díky Mayovi jsem zkoušel i jiné autory, kteří psali o Indiánech a div. západu. Stejné jsem to měl s Tolkienem s fantasy, zůstal jsem jen u něj a u Pratchetta. Líbila se mi od jiných autorů třeba jedna knížka, nebo dvě, od jednotlivých autorů, ale nikdy ne všechno, a myslím, že to bylo kvůli absenci toho světa, provázanosti s ostatními knihami, což u Maye nebo toho Tolkiena je. Není pro mě důležitý, že May nad tím nějak moc nepřemýšlel, a ta provázanost je jen důsledek toho, že psal o OS a Vinnetouovi a Tolkien to měl oproti němu promyšlené, prostě to tam je a pak z toho čtení jeho románů je jiný, lepší zážitek.
1 2 3 4 5 ... 272