V následujícím textu se pokusím porovnat Mayovy informace o Arabech a islámu s jinými zdroji. Vzhledem k rozsahu informací v Mayových knihách se zaměřím jen na jejich zlomek. Varování: z pochopitelných důvodů zde může dojít k vyzrazení částí děje mayovek. Pokud najdete v textu chyby, milí čtenáři, budu vděčný za upozornění.
Základem islámu je pět tzv. pilířů (sloupů) víry. Jedná se o vyznání víry (šaháda), modlitbu (salát), náboženskou daň (zakát), půst během ramadánu (sawm) a pouť do Mekky (hadždž). Většina informací v této podkapitole pochází z knihy Duchovní cesty islámu (od strany 91).
May v příbězích zmínil pravidelné modlitby. Píše správně o modlení se směrem k Mekce (qibla). Počet modliteb se ustálil na pěti1: ranní (al-fadžr nebo as-subh), polední (as-zuhr), odpolední (al-`asr), při západu slunce (al-maghrib) a po vyhasnutí červánků (al-`išá'). Počátek modlitebního času oznamuje muezzin voláním adhánu z minaretu. Významná je povinná společná páteční polední modlitba. Při ní chatíb pronáší kázání. May v příběhu Mezi škrtiči2 nepřesně uvedl, že chatíb předříkává modlitbu, to však dělává imám3, ačkoliv to může být tentýž člověk4. May též zmínil růženec (tasbíh) s 99 kuličkami5. Kuličky představují 99 božích jmen6.
Významnou roli v mayovkách hraje i hadždž, a to jednak v postavě hádžího Halefa, a také když Kara ben Nemsí Mekku sám navštíví. Do Mekky je zakázán přístup nemuslimům7, což May využil v románu Pouští a harémem. Tamtéž popisuje rituály u Ka'by, a to vč. tawáfu (obcházení), studny Zamzam nebo běhu sa'j.
Svatá kniha islámu byla dle očekávání Mayovi známá. Na mnohých místech May zmínil nebo přímo citoval jednotlivé súry. Některá jeho tvrzení se mi nepodařilo doložit ani vyvrátit. Jde zejména o 109. súru al-Káfirún ("Nevěřící"8), kterou May využíval v humorných scénách, ve kterých Kara ben Nemsí opilcům dokazoval, že jsou opilí. Toto využití 109. súry se mi však nepodařilo potvrdit.
Podobně se mi nepodařilo dohledat, že by 112. súra al-Ichlás ("Upřímnost víry"9) sloužila jako ochrana před dravou zvěří, nebo že by 36. súra Já sín, zvaná též qalbu l-Qur`áni ("srdce Koránu"10), byla používána v nebezpečí života. May však správně uvedl, že se používá při pohřbech11.
May si každopádně uvědomoval postavení 1. súry, "Otvíratelky" (Fátiha) a na mnoha místech ji zmínil nebo rovnou citoval. Říká se jí též Umm al-Kitáb ("Matka knihy") nebo Umm al-Qur`án ("Matka Koránu") a je to stěžejní súra srovnatelná svým významem s křesťanským Otčenášem12.
May správně uvedl, že člověku, který zná Korán nazpaměť, se říká háfiz13 a exegezi Koránu se říká tafsír.14
Poněkud komplikované je doložit zdánlivě snadnou věc, a to je hamail, neboli dle Maye korán, který si hádží koupí v Mekce.15 Googlení ukazuje, že je to zejména jméno (chlapecké i dívčí, zdá se). Též to může být malý Korán (pochází z urdštiny) nebo Korán v podobě přívěsku - toto už se blíží Mayově verzi.
V mayovkách se často vyskytuje termín ďaur16 jako označení pro nevěřícího. Zřejmě pochází ze slova káfir, což je právní (šarí'atský) termín pro jinověrce, příp. hřešící muslimy, který se v průběhu let z neutrálního slova vyvinul v nadávku17.
Dle Maye Arab nepokládá za hřích, podvede-li nevěřícího18. Verš koránu 16:10619 dovoluje zapřít víru, verš 3:2820 odrazuje od přátelství s nevěřícími. Obojí slouží jako podklad pro koncept zvaný taqíja, který dovoluje v ohrožení života zapřít víru, navenek se přizpůsobit prostředí, lhát nepříteli aj.21
May na několika místech tvrdí, že se jedná o stejného Boha, tvrdí to jak ústy křesťana22, tak muslima23. V Koránu se o židech a křesťanech mluví jako o "vlastnících Písma", jejichž Bůh je týž jako muslimský (29:4624). Mezi křesťany ani muslimy však nepanuje obecná shoda, že lze dát rovnítko mezi Alláha a Boha. Muslimům se zejména nelíbí učení o Nejsvětější Trojici25.
Odpadlictví od islámu (ridda), o kterém May píše zejména v příběhu Proklatec, se má dle islámského práva trestat smrtí26.
May zmiňuje čtyři anděly27, kteří mají na starosti posmrtné záležitosti: Miká'íl, Džabrá'íl (Džibríl), Isráfíl a `Azrá'íl, což odpovídá28. May také tvrdí, že dle muslimů bude Ježíš v Damašku předsedat poslednímu soudu29. V tomto však nepanuje obecná shoda, soudcem má být sám Bůh30.
Dle očekávání má May celkem správně informace o ráji (džanna) a peklu (džahannam nebo nár). V ráji jsou tzv. "hurisky", které ale byly v pozdějších súrách nahrazeny manželkami. Ráj má sedm nebo osm zahrad a je kolem něj osm bran. Též zmínka o mostu as-sirát31 vychází z muslimské tradice32.
Adam je podle muslimů první člověk a první prorok. Jak zmínil i May, měl být stvořen v pátek. Eva byla podle Maye stvořena v neděli33 (to se mi nepodařilo doložit) a je pohřbena v Džiddě34, což sedí35.
V mayovkách se vyskytuje přísaha při vousu nebo bradě Prorokově36, případně jiné přísahy. Přísahat při čemkoliv jiném než Alláhovi je však zakázáno37.
Konflikt sunnitů a šíitů hraje v Mayovkách jistou roli a zde Mayovy informace odpovídají jiným zdrojům. Nutno dodat, že to nejsou jediné islámské "sekty" (spíše názorové směry). Šíité jsou stoupenci Muhammadova bratrance a zetě Alího (manžel Fátimy38). Jeho syn Husajn byl zavražděn v Karbalá (významné poutní místo šíitů), Alí sám také zemřel násilnou smrtí a jeho druhý syn Hasan byl vězněn v Medíně39. Kromě Karbalá mají šíité i další poutní místa: Nadžaf (hrob Alího), Mašhad, Sámarrá40. May zmínil, že potomkům Husajna a Hasana se říká sajjidové41, což v podstatě souhlasí42.
Jako zdroj informací dobře slouží knihy Aloise Musila, který mezi beduíny žil. V jeho knize Po prvé v poušti je hned několik věcí, které potvrzují Mayovy výroky: stan má oddíl pro ženy (str. 15), kde žije paní mužova stanu (str. 62). Hosta přijímají tak, že mu dají napít (str. 15), a svých hostů si váží. V knize V neznámé zemi pak shodně s Mayem naznačuje, že je pro beduíny loupež zábava a ukázka dovedností (str. 182 a 201).
V rozporu s Mayem Musil píše, že beduíni umí stopovat a to velmi dobře43. May se zřejmě plete i ve významu slova ghazwa - podle něj jde o otrokářskou výpravu, ale ve skutečnosti spíš obecně o loupežnou výpravu44.
Muslimové považují psy za nečistá zvířata, tj. po kontaktu s nimi se musejí rituálně očistit45. Tento odpor nevychází z Koránu, pouze z prorocké tradice, a původním důvodem byla zřejmě snaha omezit choroby, které mohou psovité šelmy šířit46. Slovo "pes" (kalb) je též považováno za jednu z nejhorších urážek, čehož si byl vědom i May ("nevěřící psi"47).
Na základě těchto skutečností může čtenáře překvapit, když se May zmíní o hlídacích48 nebo loveckých49 psech, ale i toto má oporu v tradici a lovečtí a pastevečtí psi nejsou oproti domácím mazlíčkům zakázáni50, jak mj. ve svých příbězích potvrzuje i Alois Musil51.
May věděl o významu arabského plnokrevníka a v jeho příbězích se vyskytuje množství vynikajících koní v čele s Ríhem. Arab prý vždy toužil, aby měl ve stáji krásného koně52.
V souvislosti s Mayem jsou zajímavé dvě věci: "tajemství" koně53 a šeptání súr koni do ucha54. Ani jedno se mi sice nepodařilo dohledat, ale není to nijak přitažené za vlasy. Kůň je inteligentní tvor, tj. by nebylo překvapivé, kdyby výcvikem dokázal majitel svého koně naučit čemusi jako "tajemství", tj. že na znamení vyrazí co nejrychleji a běží, dokud nepadne, nebo ho jezdec nezastaví. Kůň i dokáže vycítit rozpoložení jezdce55, takže je možné, že v nebezpečné situaci při vhodném znamení o to více napne síly. Něco podobného popisuje Alois Musil ve své knize Po prvé v poušti (str. 102).
Šeptání súr má také jistou logiku. Kůň je plaché zvíře a takto ho může jezdec uklidňovat a prohlubovat svůj vztah s ním.
Zdroje: Co je dobré vědět o arabském a islámském světě (str. 227-228), V neznámé zemi.
Velbloud, tzv. koráb pouště, ar. džamal, byl pro beduíny zásadním zvířetem. Kromě dopravy osob a předmětů sloužil jako zdroj mléka (v nouzi nomádům stačilo jako jediná potrava na mnoho dní), masa, srsti (sbírala se z línajících velbloudů, jak píše Musil, prodej srsti zmiňuje i May56), otopu (velbloudí trus) nebo moči jako léčiva.
Jízdní (závodní) velbloud se nazývá hadžín (mívají rodokmen). May často psal o úžasných bišárínských hadžínech. Bišárové jsou severoafrický národ (kmen) a jejich velbloudi mají zřejmě opravdu dobré jméno.
May dává lvům a panterům různá poetická jména ("pán zemětřesení", "pán s tlustou hlavou", "ibn al-'amm") a popisuje, jakým způsobem se beduíni pouští do lvů, ale nic z toho se mi zatím až na jednu výjimku nepodařilo dohledat. Tou je "pán s velkou hlavou", neboli "the lord with the large head" v originálním textu Tarzanova návratu. Inspiroval se snad Burroughs u Maye? :-)
Podle popisu střetu beduínů s pardálem v Musilově knize V neznámé zemi (str. 193+) však lze pochybovat o Mayových popisech strachu beduínů z kočkovitých šelem. Nutno ovšem dodat, že May popisuje situaci o několik desítek let starší.
May pro zpestření dialogů používal množství různých pozdravů, rčení a zvolání. Informace převzaty zejména z knih Co je dobré vědět o arabském a islámském světě (str. 180-181) a Muslimové a jejich svět (str. 177-178)
May měl obsáhlou knihovnu a měl nastudováno, a byť se mi některé informace nepodařilo doložit, od 19. století se zeměpis arabských zemí změnil a některé informace byly upřesněny nebo vyvráceny dalším výzkumem arabistů a orientalistů, je nezpochybnitelné, že lze mayovky považovat za dobrý zdroj základních informací. Je však nutné dát si pozor na překlady, které občas obsahují chyby (např. jméno 109. súry: al-Imtihan63 vs. al-Káfirún64).
Zvídavým čtenářům mohu doporučit dobrodružné příběhy Aloise Musila. Mezi beduíny žil a např. ve své knize Po prvé v poušti má řadu pasáží, které připomínají scény z mayovek (spřátelení s náčelníkem vyléčením jeho zranění, stopování, porážka nepřátel sevřením v soutěsce).
Poznámky:
[1] Duchovní cesty islámu, str. 97
[2] Ve stínu palem, Návrat, str. 40
[3] Duchovní cesty islámu, str. 98
[4] Muslimové a jejich svět, str. 118+
[5] Ve stínu palem, Návrat, str. 35
[6] Muslimové a jejich svět, str. 126
[7] Duchovní cesty islámu, str. 111
[8] Korán, str. 160
[9] Korán, str. 160
[10] Korán, str. 680
[11] Kristus nebo Mohamed, Návrat, str. 95
[12] Korán, str. 620
[13] Duchovní cesty islámu, str. 28
[14] Duchovní cesty islámu, str. 34+
[15] Karel May: Hamail
[16] Pouští, Olympia, str. 5
[17] Muslimové a jejich svět, str. 171
[18] Ve stínu palem, Návrat, str. 17
[19] Korán, str. 300
[20] Korán, str. 498
[21] Atlas muslimských strašáků, str. 160
[22] Abdán Efendi, GABI, str. 22
[23] Ve stínu palem, Návrat, str. 132
[24] Korán, str. 364
[25] Duchovní cesty islámu, str. 228
[26] Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti, str. 241
[27] Ve stínu palem, Návrat, str. 86
[28] Duchovní cesty islámu, str. 86+
[29] Ve stínu palem, Návrat, str. 28
[30] Ze světa islámu, str. 220
[31] Kristus nebo Mohamed, Návrat, str. 194
[32] Duchovní cesty islámu, str. 83
[33] Ve stínu palem, Návrat, str. 116
[34] Ve stínu palem, Návrat, str. 114
[35] Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti, str. 12
[36] Ve stínu palem, Návrat, str. 28
[37] Book of Oaths and Vows, 1374
[38] Muslimové a jejich svět, str. 158
[39] Muslimové a jejich svět, str. 160
[40] Muslimové a jejich svět, str. 162
[41] Ve stínu palem, Návrat, str. 40
[42] Ze světa islámu, str. 200, pozn. 214
[43] V neznámé zemi, str. 191
[44] Muslimové a jejich svět, str. 208
[45] Atlas muslimských strašáků, str. 135
[46] Muslimové a jejich svět, str. 182
[47] Kristus nebo Mohamed, Návrat, str. 193
[48] Kristus nebo Mohamed, Návrat, str. 160
[49] Kristus nebo Mohamed, Návrat, str. 173
[50] Muslimové a jejich svět, str. 182
[51] Po prvé v poušti, str. 54, 58
[52] Co je dobré vědět o arabském a islámském světě, str. 229
[53] Kristus nebo Mohamed, Návrat, str. 83
[54] Kristus nebo Mohamed, Návrat, str. 102
[55] Ottova encyklopedie - koně a poníci, str. 35
[56] Různá dobrodružství, TaM, str. 177
[57] Ve stínu palem, Návrat, str. 19
[58] Ve stínu palem, Návrat, str. 10
[59] Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti, str. 28
[60] Duchovní cesty islámu, str. 92
[61] Ve stínu palem, Návrat, str. 100
[62] Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti, str. 243
[63] Ve stínu palem, Návrat, str. 80
[64] Korán, str. 661
(Ondřej Majerčík, první verze publikována 1.2.2018)