Oblečení v mayovkách
Zakladatel: Zeta
| << | < | > | >> |
| La Luna 23.01.2021 11:52 |
No, v nejbližší době to na cestu do Ameriky nevidím, ale doufám, že se situace kolem pandemie brzo zlepší :D S tím překladem jsem to myslela spíš tak, že máš možná nějaký věrnější (v mém vydání toho spoustu chybí, možná, že i tohle bude ten případ). Je možné, že se Ribanna rozhodovala podle rozumu, ale myslím, že to klidně mohla být i větší láska k Firehandovi. Konečně, starší muž si s mladší ženou rozumí spíš, než v podstatě ještě kluk s dospělou. Samozřejmě je to těžké posuzovat, když nevíme, kolik Vinnetouovi, Ribanně a Firehandovi bylo. O těch muškách slyším poprvé, ale brrr... Ne, na to bych fakt neměla a Vinnetou nejspíš také ne. Já myslím, že dost hrozný musel být už jenom pohled na to, jak Old Shatterhand leží zraněný na břehu řeky vedle toho medvěda. (I když teď mě napadá, že na tu zdechlinu se mouchy nejspíš slétaly samy, takže ve chvíli Vinnetouova příjezdu už mohla být rána částečně "dezinfikována".) Když si představím, že se někde nejspíš měli sejít, Old Shatterhand se třeba o týden opozdil, Vinnetou se mu vydal naproti, možná už o něho začínal mít starosti a pak viděl tohle... Možná, že i nějaká ta slza se objevila. Když jsme u těch zranění, jsem jediná, kdo cítí lehký nepoměr mezi počtem zranění Old Shatterhanda a Vinnetoua? Nebo komu přijde divné, že zranění skoro nikdy nebyli? Čistě statisticky, při tolika dobrodružstvích je přece velká pravděpodobnost, že je někdo postřelí nebo zraní třeba nožem. A pokud budu počítat pouze cesty po Severní Americe plus celou honbu za Meltony, tak je tam snad jen kulka do stehna ve druhém dílu Old Surehanda, ten medvěd a pak Vinnetoua nemoc při cestě z Afriky. (Teď samozřejmě nepočítám bitvu s Apači v prvním díle Vinnetoua.)To je přece strašně málo. Ať jakkoliv obdivuji jejich tělesnou zdatnost a jiné schopnosti, taky mohli mít přece někdy jenom "blbou smůlu", ne? Nehledě na to, že Vinnetou není až do toho osudného výstřelu na hoře Hancock zraněn ani jednou. |
 Zeta 23.01.2021 10:25 |
Prozatím budeš muset do Portlandu, už jsem zas postoupila dál na západ, před rokem a něco :D :D Ale samozřejmě pokud se sem někdy vydáš, bude mi ctí být ti doprovodem po USA, už toho mám naježděno celkem hodně (pokud máš Facebook, klidně si mne přidej - Zdenka Asimakopoulos tam je jedna jediná :D :D) Musela bych hledat v těch pdfkách, což není vždycky úplně jednoduché, ale hádám, že máš pravdu (německy neumím, tak to nemůžu posoudit), že je to třeba zas jen nějaký překladatelský přídavek v nějakém jednom vydání. A tomu, že byli přátelé věřím. Asi mezi nimi bylo nějaké období, kdy spolu nemluvili, ale překonali jej. Ribanninu volbu chápu tak, že jednak byla do OF zamilovaná, a jednak on byl existenčně zajištěný. I když o hodně starší běloch, byl zkrátka lepší volba než řekněme šestnáctiletý mladý kluk s nejistou budoucností. Přesně jak jsi napsala - Ribanna tak nějak ví víc, než se na ní dá poznat. Dovedu si představit, že u Vinnetoua to bylo tak 60% srdce a 40% rozum a u OF přesně naopak. 60% rozum a 40% srdce. Že je zkrátka milovala oba, ale při rozhodování dala lehce přednost tomu rozumu, takže nešťastná rozhodně nebyla, naopak... O tom Hughovi Glassovi jsem četla, že si záměrně nechával rány infikovat mušími larvami, které žerou jen mrtvou tkáň a vyčistí všechno líp, než dezinfekce...Jakkoli odporně to může znít. neumím si představit Vinnetou dělat něco podobného milovanému Old Shatterhandovi, ale asi to tehdy byla v divočině celkem jediná možnost. Nejsem si jistá těmi rozervanými svaly - to by byla zdlouhavá rehabilitace. A jizvy by určitě taky nevypadaly nijak hezky, i když na divokém západě tohle asi bylo jedno, myslím, že dokonce někde i OS zmiňuje, že měl na těle spoustu památek na ne vždy vyhrané souboje. Naposledy upraveno: 23.01.2021 10:29, Zeta |
| La Luna 23.01.2021 09:41 |
:D Kdybych se někdy poštěstilo a já cestovala do Atlanty nebo New Yorku, tak se ráda nechám informovat :D Myslím, že Vinnetou a Old Firehand byli přátele ještě před tím, než si Ribanna vybrala. A je jenom vidět, že to bylo opravdové přátelství, když je tohle nerozdělilo. Samozřejmě je pak spojovala ještě pomsta, ale Old Shatterhand se jednou vyjádřil, že: "dva bratři, kteří se odmalička zbožňují, se k sobě nemohli chovat lépe". Žádnou zmínku o žárlivosti jsem v knize nenašla, ale možná to bude (zase :) překladem. Rána by se dala vyčistit nějakým alkoholem, ale ten, předpokládám, nebyl nejspíš po ruce. S těmi mdlobami to vidím stejně, tělo si někdy dokáže pomoci samo a je to jenom dobře. A i tady bych to viděla na několik dní v bezvědomí s vysokou horečkou. A navíc ta zanícená rána - no, myslím, že Vinnetouovi muselo dát opravdu hodně práce, aby Old Shatterhanda vykurýroval. A to si ještě mohl gratulovat, že se to vůbec podařilo. |
Zeta 22.01.2021 23:02 |
To nic, já fakt nepatřím mezi urážlivé lidi, naopak, a moc příjemně se mi s tebou povídá! :D Aspoň mám "Oldshatterhandovské" zážitky takříkajíc "z první ruky" (naštěstí ne té drtící :D), dala jsem si Balkán, Evropu i US. O takovou občanku taky nestojím, úplně mi stačilo v roce 2018 při třetí návštěvě US absolvovat 26 hodinovou cestu s čerstvě zvrtnutým kotníkem, ošetřeným jen a pouze namáčenou ponožkou :D (Kdyby někdo potřeboval přehled funkčních vodovodních kohoutků na trase Česká Třebová-Praha - New York - Atlanta, mohu zdarma poskytnout :D :D) Vztah Old Firehanda a Vinnetoua mi přijde taktéž ojedinělý - v podstatě mu přebral životní lásku, ale zůstali nadále dobrými přáteli, a myslím si, že po tragické smrti Ribanny se to pouto ještě jaksi utužilo (nebo aspoň mi to tak vyznívá, protože oba spojuje "touha po pomstě" na Parranohovi). Vlastně si vybavím i to, že v jednu chvíli OS pociťuje něco jako žárlivost, když je vidí pohromadě...Takže ano, tam bych to tak viděla. s Apanačkou asi podobně, už jen zkrátka a dobře kvůli původu, OS prostě indián není a nebude, takže ta úroveň porozumění bude mezi Vinnetouem a Apanačkou určitě velká (nebo respektive lépe řečeno "jiná" než mezi OS a V). Jo, taky bych nechtěla být v kůži ani jednoho z nich - vidím to na vyčištění od hnisu, nejspíš nožem, nebo možná nejakým kusem látky, vymytí ohřátou vodou, pak nějakou tu dezinfekci, možná zašití, a to všechno bez umrtvení, brrr, předpokládám a doufám, že už po chvíli Old Shatterhand bolestí omdlel. Naposledy upraveno: 23.01.2021 00:54, Zeta |
| La Luna 22.01.2021 22:23 |
Jejda, pardon, s tou Amerikou mi to nějak neseplo. Teď se teda stydím, protože tomu musíš rozumět rozhodně víc, než já. Upřímná omluva. Teda, za takovou občanku pěkně děkuju, radši bych tu normální. :) Uznávám, že většina rozhovorů se při společných dobrodružstvích odehrává mezi Old Shatterhandem a ostatními, na druhou stranu si myslím, že Old Firehand nebo Apanačka si s Vinnetouem rozuměli dobře. A souhlasím s tím, že Vinnetou měl určitě i ve svém kmeni nějaké přátele - vždyť s nimi vyrůstal. Dobrodružství trvající několik měsíců musíme asi brát jako autorskou licenci. A to čištění rány - nechtěla bych být v kůži ani jednoho z nich, příjemný zážitek to určitě nebyl. |
Zeta 22.01.2021 21:49 |
No však je to pravda, pro OS je ta jizva něco jako občanský průkaz :D :D Jinak ano, když si vybavím pasáže v Old Surehandovi, kdy Vinettou používá ty pálivé bylinky, tak představa vyčištění takto rozsáhlého zranění, což po dvou týdnech muselo už být zanícené až běda, je děsivá. Navíc muset takovou bolest způsobit nejbližšímu člověku je úplně něco jiného, než ošetření někoho cizího, takže pro Vinnetoua to taky určitě nebylo lehké. V tomhle máš pravdu, nicméně aspoň z knížek mám pocit, že ty různé postavy jako Dick, Pitt, Sam atd. byli spíš kamarádi Old Shatterhanda, než Vinnetoua, takže rozhodně občas k pueblu zabrousili, ale asi bych to viděla spíš jako když člověk jde "na dvojku vína s bývalou spolužačkou". Ty dopisy si určitě posílali! :) Jinak tohle se mi líbilo na nové řadě filmů - že Vinnetou není sám, že má v kmeni i normálně přátele a kamarády. A nějakou slečnu bych mu ze srdce přála. Když jsme u toho - vždycky mi trochu nehrálo, že Vinnetou, coby náčelník všech Apačů (byť taková funkce fakticky nikdy neexistovala) mohl s Old Shatterhandem podnikat dobrodružství, která trvala třeba několik měsíců :D Vždyť měl přece spoustu jiných povinností, než se někde toulat po Africe v honbě za cizími miliony... Hihi, srozumitelné mi to je naprosto - daleko od rodiny žiju od roku 2010. Nejprve Řecko, teď Amerika, a rodinu jsem neviděla rok a půl :D |
| La Luna 22.01.2021 21:08 |
Tak "Vinnetouův podpis" mě fakt dostal. :D Je to tak trefné, že už není třeba nic dodávat. :D To zranění muselo být fakt příšerné, no a ta bolest při ošetřování - radši opravdu nedomýšlet. A ano, to přílišné cestování můžeme mít Old Shatterhandovi svým způsobem "za zlé", na druhou stranu to Vinnetou evidentně přežíval ve zdraví. :D Nesmíme totiž zapomenout na všechny ty zálesáky, kteří se při toulkách na Západě určitě zatoulali i k apačskému pueblu. Old Firehand, Old Surehand, Apanačka, Dick a Pitt, Sam Hawkens se Stonem a Parkerem atd. Mezi Vinnetouovi přátele bych zahrnula i Enčar-koa z prvního dílu Old Surehanda a mistra Henryho. Takže si rozhodně nemyslím, že by byl osamělý. Navíc si Old Shatterhand s Vinnetouem pravděpodobně dopisovali (soudím tak dle knihy Vinnetouovi dědicové, kde Vinnetou dokonce napíše vlastní životopis o několika svazcích(!)). A pokud ne, tak někdo z lovců ho určitě informoval. Jako náčelník se jistojistě nenudil a možná se při těch všech povinnostech taky začal rozhlížet po nějaké té slečně, která by ho měla opravdu ráda. Myslím, že mu stačilo vědomí, že "někde" na světě má někoho jako "rodinu", která ho "jistí" (pokud je to srozumitelné). Někdy lidé žijí daleko od zbytku své rodiny a třeba se nevídají často, ale pořád vědí, že ji mají a že nejsou sami. |
Zeta 22.01.2021 20:27 |
La Luna: No ale přesně takhle si to představuju taky. Zprvu spíše něco pragmatického - jak jsi zmiňovala například to ošetřování po nějakém zranění - a postupem času to právě přeroste v lásku, ve vzájemnou obrovskou náklonnost. Pomalu, ale jistě. A myslím si totéž - Vinnetou je tak nějak rezervovaný, protože ho láska několikrát zranila (berme, že OS hypoteticky zemřel), ale když někoho miluje, tak opravdu dokáže nosit na rukou, udělá naprosto vše. Jinak vzhledem k síle toho vztahu jsem vždycky měla Old Shatterhandovi trochu "za zlé", jak Vinnetoua neustále opouští...I když chápu, že časem se zkrátka chtěl oženit a víceméně usadit. Ano, ten medvědí útok je něco podobného, co se stalo Hughovi Glassovi, takže asi by se to hypoteticky přežít dalo, pokud by měl OS štěstí, a Vinnetou ho posléze řádně ošetřil (což si ani radši nechci domýšlet, jak by muselo strašně bolet). Nevím, proč to později změnili na jizvu na krku - asi proto, že se tímhle "Vinnetouovým podpisem" prokazuje poměrně často :D |
| La Luna 22.01.2021 19:57 |
Já bych to s tím sňatkem neviděla tak černě :) Old Shatterhand taky neměl zrovna na růžích ustláno, a přesto ho to nezlomilo. I tahle slečna by přes všechny špatné zkušenosti mohla být stále optimistická a věřit v to nejlepší. Koneckonců, právě ta naděje, která Old Shatterhanda nikdy neopouští, Vinnetoua odzbrojí při rozhovoru u jezera těsně před událostmi na hoře Hancock. Na druhou stranu, Vinnetou je souhrn snad všech myslitelných i nemyslitelných ctností a jsem si jistá, že by svoji milovanou doslova a do písmene na rukou nosil. Takže by si navzájem mohli do života přinést něco dobrého. Navíc si myslím, že Vinnetou by si nevzal žádnou, kterou by doopravdy nemiloval - protože jinak by si určitě nějakou vzal (přece jenom Old Shatterhand v Americe taky nebyl pořád, někdy byl rok i více jinde a to není krátká doba). Kdyby se tomu dal nějaký čas, tak by mezi nimi ta láska mohla vykvést - a pak by teprv nejspíš byla svatba. :) Samozřejmě chápu, že lidi se dřív brali z rozumu často, ale ne vždycky byli vůči sobě úplně lhostejní a nikdo taky neříká, že se do sebe později nemohli zamilovat a být vlastně šťastní :) Fíííha, ta pasáž s medvědem je teda dost drsná! O něčem takovém jsem neměla ani tušení. No, uznávám, že tohle úplně není jak z knížek pro děti. |
Zeta 22.01.2021 19:32 |
La Luna: Mayovky mám stažené v pdf formátech, ve fyzické podobě jen Vinnetou 1 a Vinnetou 3 - před rokem a půl jsem se totiž přestěhovala do USA, a s sebou jsem měla jen dva kufry věcí (bydlím momentálně v Portlandu v Oregonu). Jedná se o slovenské vydání Winnetou 3 z edice Stopy. Překlad Teofil Ušák, 1965 Tady je přesně ta pasáž: – Správne. Ale nezazlievajte mi, sir; Old Shatterhand ležal raz pod grizlym, ktorý ho prekvapil v spánku a rozdrapil mu na chrbte mäso, že bolo vidieť až rebrá. Pravda, Old Shatterhand si biftek svojho mäsa opäť prilepil na chrbát, aby sa mu zrástlo, ale jazva napríklad musí byť dobre viditeľná aj teraz. Rozopäl som si kabát z bizónej kože a potom aj bielu košeľu z jelenice. – Pozrite sem! – Tisíc hrmených, ale vás tá potvora dobre zdrapla! Iste vám bolo vidieť všetkých šesťdesiatosem rebier! – Veru, tak nejako to bolo. Stalo sa mi to dolu pri Red Riveri a ležal som s tou ranou dva týždne vedľa medveďa pri rieke, odkázaný len na seba, až ma našiel náčelník Apačov Winnetou, ktorého meno ste pred chvíľou spomenuli. Pak je to ještě v českém vydání od Návratu, to znám jen jako audioverzi, myslím, že ta pasáž je tady: Odkaz Souhlasím, že do dobrodružné literatury samozřejmě krev patří, ta doba dost surová zkrátka byla, běžně umíraly děti, neexistoval systém zdravotní péče, ve válkách s indiány nebo i v té americké občanské se nikdo s ničím moc nepáral. Myslela jsem to spíš tak, že je May brán jako autor pro děti, ale když se na to člověk podívá s odstupem a dospělým pohledem, tak tam to násilí zkrátka je, a není ho úplně málo. Se Santerem a Meltony to vnímám rovněž tak jako ty. Santer je oportunista, zkrátka viděl zlato, tak si ho vzal. Představuju si ho, že začínal nejspíš jako nějaký zlodějíček v saloonu a postupně se "vypracoval". Bere zkrátka náhodné příležitosti, jako třeba i útok na skrýš Old Firehanda - zachtělo se mu zkrátka peněz, a je to. Že se k tomu nachomýtli V a OS je vlastně spíš dílem náhody. Zatímco Meltonové připravují své akce třeba i několik let, ať už se jedná o ty dělníky, nebo o podvod na Huntera. To bych spíš už označila jako "zločinné spiknutí". Judith se k nim přidá, protože je to jednoduše zlatokopka, které nejde o nic víc, než o pohodlný život a o prachy... Naposledy upraveno: 22.01.2021 19:33, Zeta |
Zeta 22.01.2021 19:15 |
La Luna: Ty jsi geniální! Jooo, to si živě umím představit, Vinnetou v rukou nějaké hodné, možná trochu osudem zkoušené bílé ošetřovatelky po nějaké třeba záchraně vystěhovalců, a tak trochu se do sebe zamilují, i když je to zároveň tak nějak "sňatek z rozumu", ale i ta náklonnost tam je (nevím, jestli to popisuju dobře, ale zkrátka není to úplně spalující vášeň na první pohled, ale tak to dřív bylo). Dva v podstatě "zranění" lidé, kteří se navzájem potřebují, a navzájem si aspoň trochu zaplní prázdný prostor v srdcích... Jinak tohle je taky přesné - OS by strávil opět pár dní na hranici života a smrti (hádám střela například někde do horní části pravé strany hrudníku, takže nutnost vytažení kulky, krvácení, bez antibiotik určitě horečka. Vinnetou by se samozřejmě strachoval, ale zase scéna, kdy by držel probírajícího se OS za ruku a tváří by se mu mihl úsměv by byla moc hezká :D Sapfo: Jo, tohle je taky pravda. Vinnetou už předtím obdivoval OS sílu a udatnost po zabití medvěda jen nožem, takže se logicky podobný pocit asi dostavil i tady - nakonec OS ho přemohl s jednou rukou ochromenou, a s vážným bodným zraněním. A V byl ušlechtilý bojovník, který tohle dokázal ocenit. Navíc pokud si vzpomínám, tak už při vyjednávání se skupinou zeměměřičů se OS vyjádřil - i když nepřímo - ve prospěch Apačů... |
| La Luna 22.01.2021 10:49 |
A mimochodem, jaký máš překlad toho Sans-earse? Já mám Albatros 1968 a tam není o medvědovi ani ň, Old Shatterhand se zde prokazuje jizvou na krku. A ano, May je docela surový, ale v určité míře to do dobrodružné literatury tak nějak patří (boje, pronásledování atd.) a myslím, že tenkrát byl svět surovější než dnes (samoržejmě jak v čem, ale obecně spíš ano) a že to tenkrát nebylo tak tak šokující jako dnes. Bylo, ale ne tolik. Santer je pro mě jednoznačně padouch nad padouchy, ale uznávám, že nemáme tolik prostoru ho začít nesnášet, protože jeho nejhorší čin je vlastně vražda Nšo-či a Inču-čuny (a samozřejmě pokus zabít Vinnetoua). Ale bylo to vlastně víceméně náhodné, protože se od Sama náhodou dozvěděl, že jedou pro zlato, a proto se je rozhodl zabít. Nebylo to dlouho plánované, prostě viděl příležitost a tak jí využil. Tím nesmiřitelným nepřítelem se stává až v momentě, kdy ho Old Shatterhand a Vinnetou začínají stíhat, aby se pomstili. Ta jeho krutost je spíš vypíchnuta až v knize Vinnetouovi dědicové. Zatímco Meltoni, to je chladný kalkuk od a do zet, ženy, děti, žádné ohledy. A kromě toho, že je Old Shatterhand, Vinnetou a spol. honí ve třech dlooouhých knihách a po třech světadílech, tak navíc svým pronásledovatelům nepokrytě usilují o život, oni a dokonce i Judith! |
| Sapfo 22.01.2021 10:40 |
ad souboj v 1.díle: já to chápala tak, že Vinnetou dal po souboji zřízenému OS ještě "šanci" jednodušše proto, že ho překvapila OS obrovská síla a vůle poprat se s velmi zdatným indiánem, i když má fakt špatně "rozdané karty". Vinnetoua prostě překvapila bělochova statečnost a síla a to, že běloch vlastně zvítězil. Vinnetou si statečných nepřátel vážil (bez ohledu na to, jestli je zabil nebo ne:)). No a samozřejmě jakýsi náznak sympatií tam byl už tehdy taky. |
| La Luna 22.01.2021 09:04 |
Myslím, že Vinnetou by se z toho naštěstí nakonec nějak vyhrabal, ale už by to nebyl ten sebevědomý a nepřekonatelný náčelník Apačů, na kterého jsme všichni zvyklí. Podle mě byl ale dost silná osobnost na to, aby se vzchopil a dokázal dál vést svůj kmen a snažit se zabránit nesmyslným válkám. Možná, že by se upnul právě k tomuto. Jako je to ve filmu: "... v jejich stopách následovali dobrodruzi, bandité a desperáty a jejich bezohledný postup hrozil rozpoutat novou válku rudých proti bílým. Vinnetou považoval za své životní poslání zabránit těmto hrůzám, které mohly znamenat zánik všech indiánských kmenů." Jen by už byl hodně melancholický. Ale věřím, že by se snad mohla najít nějaká indiánská slečna, se kterou by byl nakonec šťastný. Koneckonců, tak slavný náčelník by si mohl vybírat. Nebo možná zachrání nějakou bílou slečnu v nesnázích, jejíž společnost třeba přepadnou indiáni/běloši, on se je vypraví zachránit... Ať bílá nebo rudá, stačilo by jedno vážnější zranění a hodná ošetřovatelka. A z filmu všichni víme, že to někdy bohatě stačí. :D Tím samozřejmě nechci lámat to bratrské pouto, ani zlehčovat smutek po případné smrti Old Shatterhanda, jen zkrátka věřím v to nejlepší. (Možná, že bílá slečna by nakonec byla pravděpodobnější, protože ve věcech víry Old Shatterhand Vinnetoua hodně ovlivnil. A tato slečna by mohla převzít žezlo a dál přibližovat Vinnetoua k "dobrému, velkému Manitouovi, který má rád všechny své děti stejně". :D) Jinak tvůj plán, jak je oba zachránit, je dobrý. :) Když se nad tím zamyslím, muselo by to být dostatečně dramatické a kulka by musela "přesně sednout", aby to Old Shatterhanda ohrozilo na životě, ale zároveň ho nezabila. Umím si pak představit silné krvácení, mdloby a vysokou horečku alespoň den dva, než by se zase probral, protože je to přece smrtelné zranění a nikdo neví, jestli se z toho dostane. Ale přijde mi trochu kruté nechat Vinnetoua tak trpět, zase, už si těch smrtí (nebo předpokládaných smrtí - Satan a Jidáš 2) užil dost. :D |
Zeta 22.01.2021 00:59 |
Když jsme u těch krutostí, tak třeba za mě není nejhorší padouch z celé ságy Santer, ale trojice Meltonů. Mimochodem, Jonathana si představuju jako mírně obtloustlého, nebo řekněme spíš podsaditého mladíka s rovnými blond vlasy, dokonale učesanými a ostříhanými, s doslova andělskou, vždy hladce oholenou tváří s modrýma očima. Na první pohled na tehdejší dobu okouzlí, protože vyzařuje blahobyt, peníze, a zároveň dobrosrdečnou povahu, zkrátka umí "klamat tělem". Small Hunter vypadá stejně, blahobytný, hezký dobrák, ale narozdíl od Jonathana jsou jeho oči a úsměv opravdu naivní, zatímco v těch Jonathanových je na druhý pohled vidět zákeřnost a faleš. A třeba Vinnetou si myslím, že to okamžitě pozná. Že má jakýsi vrozený dar číst v lidech jak v otevřené knize. OS samozřejmě taky, ale Vinnetou je zkrátka o level výš. |
Zeta 21.01.2021 23:06 |
Je to naprosto srozumitelné a vnímám to úplně stejně! (Taky jsem ráda, že jsme na stejné vlně :D). Vinnetou by pak byl úplně sám. OS je samozřejmě z V smrti zlomený a tak nějak v depresi, ale přesto si najde manželku, dál cestuje po světě, zkrátka jeho život neskončí. Pokud by to bylo obráceně, tak pro Vinnetoua si myslím, že by už nebylo cesty zpět, že by v té temnotě zůstal už navždy. Samozřejmě v mých představách mám teorii, jak by Vinnetou mohl přežít (rovnou se přiznám, že tyhle pasáže často přeskakuji, protože zkrátka ta jejich bolest je na mě moc...) - protože OS ví z V proroctví, odkud hrozí nebezpečí, tak udělá přesně to, co Vinnetou ve filmu - vrhne se před něj a kulku schytá sám. A přežije to :D Jinak tohle je zajímavá myšlenka, že by Vinnetou možná nechal Old Shatterhanda po tom souboji zemřít, a že se ho pokusil zachránit až poté, co se zjistilo, že Inču.čuna žije. Vždyť i Vinnetou sám byl - alespoň na chvíli - omráčen. A OS se probouzí v kaluži vlastní krve, takže k tomu ošetření nedošlo asi úplně hned... První lásku si určitě přečti, líbila se mi moc! Jinak přesně takhle to vidím - to Llano je strašlivá scéna, ze které mám vždycky knedlík v krku. Na jednu stranu by bylo zajímavé to "rozepsat", na druhou nevím, jestli bych to vlastně chtěla číst. Ale myslím si totéž, že to na oba dva zapůsobilo velmi silně, a že z toho určitě neměli dobré pocity, že se z toho zážitku dostávali celkem dlouho. Podobně by bylo zajímavé prozkoumat zranění OS od medvěda, jak je zmíněno v kapitole se Sans-Earem. Dva týdny ležet s takovou ránou, a opět vědět že nejspíš umřu, protože to muselo strašně bolet, hnisat, to by taky nebyla žádná sranda. On je KM v podstatě celkem surový, i když se vyhýbá detailním popisům krutostí. Ale když si člověk představí realitu, tak ho kolikrát zamrazí... Naposledy upraveno: 22.01.2021 00:45, Zeta |
| La Luna 21.01.2021 22:39 |
A ještě k tomu bratrství: myslím, že oběma na tom druhém záleželo stejně, ale kdyby umřel Old Shatterhand, bylo by to určitým způsobem "tragičtější", právě kvůli Vinnetouově "osamělosti". Smrt jednoho z nich by ale nejspíš byla bolestná stejně. (Nejspíš myslíme to samé, jen se to snažím nějak přesněji popsat, pokud je to vůbec srozumitelné.) |
| La Luna 21.01.2021 22:31 |
Jsem ráda, že jsme na stejné vlně :D Moc se mi líbí tvoje úvahy o prvním souboji, kdy se navzájem málem rozcupují na kousky. Ano, Vinnetou nejspíš opravdu tušil, že Old Shatterhandovi může věřit, ale když se člověk mnohokrát spálí, dává si pak pozor. Bledé tváře měly, bohužel, častokrát hadí jazyk. Ale myslím, že mu trochu věřil už před tou bitvou, protože Klekí-petra by přece svoje poslední slova neřekl nějakému mizerovi. Při boji se ten afekt dá pochopit právě kvůli Inču-čunovi. Myslím ale, že když se přišlo na to, že Old Shatterhand vlastně nikoho nezabil, tak má Vinnetou možná výčitky svědomí, proto se ho snaží zachránit. A snad doufá, že pokud přežije, bude dost času na objektivní posouzení a případné odsouzení... První lásku jsem ještě nečetla, ale chystám se to napravit :) To mučení v Llanu je opravdu strašné, pokaždé mi z toho běhá mráz po zádech. Je to příšerné nelidské, že si při tom ještě navzájem ubližovali. No, myslím, že ani Old Shatterhand ani Vinnetou se pár nocí po té události moc nevyspali. |
Zeta 21.01.2021 21:45 |
La Luna: Opět s tebou nelze než souhlasit, vnímám to podobně. Pokud mám chronologii správně, tak se OS ožení až po Vinnetouově smrti. A do té doby jsou jeden druhému skutečně nejbližším člověkem, s obrovským porozuměním a zároveň respektem. Přičemž dle mého osobního názoru jsou z Vinnetouovy strany ty city ještě silnější, protože jednak je víceméně osamocen v roli náčelníka, což je zodpovědná funkce, a druhak právě už nemá rodinu a ani manželku nebo děti. Takže v podstatě Šárlí je jeho jediný blízký člověk. OS naproti tomu přece jen má přátele různě po světě, plus se několikrát zmíní o rodině, kterou alespoň čas od času v Německu navštěvuje, tudíž nějaké blízké stále má. Jinak co se věcí lásky týká, tak jak říkám, ta jejich náklonnost a oddanost, všechny ty něžnosti, se mi strašně moc líbí. Protože to ukazuje hloubku jejich citů jeden k druhému, ne že bych za tím hledala něco víc (ačkoli chápu, že to tak může vyznít). Je třeba vlastně poměrně schizofrenní, že během bitvy ve V1 je to právě Vinnetou, kdo na OS zaútočí - a dost brutálním způsobem. Ránu pažbou do ramene bych viděla minimálně na dislokaci nebo na zlomenou klíční kost, o bodnutí skrze jazyk ani nemluvě. A přitom alespoň podle slov Sama Hawkense to byl Vinnetou osobně, kdo pak raněného OS ošetřil. A pak opět V, kdo nechtěl, aby OS pohřbili, dokud se nezačne rozkládat, a přitom ho posílá na smrt...Vždyť by přece bylo daleko jednodušší ho nechat na bitevním poli vykrvácet, než se táhnout několik dní s někým, kdo stejně s největší pravděpodobností na svá zranění zemře (protože musíme ještě připočíst i hluboký řezanec na ruce a nejspíš otřes mozku po ráně do hlavy...) Myslím, že Vinnetou podvědomě celou dobu tušil, že OS není lhář, a celá ta jejich potyčka byla spíš z lítosti a zklamání, když si v afektu chvíli myslel, že OS zabil jeho otce. Jinak co se lásky týká, znáš povídku Old Shatterhandova první láska? Tam mám chuť s ním zacloumat, chová se jak slon v porcelánu! :D Možná proto se oženil až v pozdějším věku - ve věcech lásky zkrátka trochu ňouma :D A scéna v Llanu to je další věc, která mi přijde děsivá. Až se mi nechce věřit, že by V a OS z toho neměli nějaké - moderní terminologií řečeno - PTSD po nějakou dobu. Muset přihlížet mučení a upálení kamarádů, vědět, že stejný osud čeká i mne, a pak povraždit víc jak deset lidí, to by přece zamávalo i s nejotrlejším hrdinou... Naposledy upraveno: 21.01.2021 21:55, Zeta |
| La Luna 21.01.2021 11:33 |
Ano, taky si některé scény v knihám nedokážu představit zpracované ve filmu, ale právě tím "rozmazáním" přesně nastaveného chování postav se snažím najít kompromis, abych oddělovat nemusela a uměla si ty situace představit i ve skutečnosti. Když se zamyslím nad tím, že "Šárlí je Vinnetouova slabá stránka", tak musím souhlasit. Ale doplnila bych to tímhle: i Vinnetou nebo taky jakýkoliv jiný známý či přítel je Old Shatterhandova slabá stránka. Vzpomínám si, že v knize Satan a Jidáš (3. díl) Old Shatterhand Emerymu vypravuje, jak indiáni upálili u stromu obchodníky, se kterými cestovali přes Llano. A fakt, že pak s Vinnetouem pobili všechny Komanče až na jednoho, aby pomstili tu nelidskou smrt, to jen dokazuje. Ostatně, kdo by se dokázal dívat na to, jak jsou upalováni lidi, se kterými sdílel nebezpečí života při přechodu pouště? A myslím, že Vinnetoua se to dotklo stejně jako Old Shatterhanda. K zavalení pískem ve druhém díle Supů přistupuju tak, že Old Shatterhand byl defacto Vinnetouův nejbližší člověk. Což není tak překvapivé. Kdyby mě osobně zachránila nějaká holka život, pak bychom zjistily, že si spolu skvěle rozumíme a moji rodiče i sourozenci by byli mrtví, tak by mi na ní záleželo stejně jako na mě samé. Protože by pro mě byla ten nejbližší člověk. Samozřejmě by se pak k ní přidal můj manžel, pak by mi nejvíc na světě záleželo na těchto dvou lidech. Vinnetou se ale nikdy neoženil, protože Ribanna si vybrala Old Firehanda. Když to sečtu, tak mi vyhází tohle: nejbižší člověk je pro něj Old Shatterhand, protože už nemá rodiče ani sourozence a nikdy se neoženil. Takže Old Shatterhand je pro něho jako vlastní bratr. Výrok "slunce Apačovo zhaslo v daleké cizí zemi" je tím pádem zcela pochopitelný. Old Shatterhand je po Vinnetouově smrti také jako tělo bez duše. Jen u Vinnetoua je ta bolest zdůrazněna tím, že přišel o posledního blízkého člověka, kterého měl (nebo si to tak alespoň v té chvíli myslel). Proto ta slova o "slunci". Dovolím si k této situaci ještě citaci: "V příští chvíli vyskočili z výkopu a já seskočil z balvanu. Vinnetou mne popadl zepředu, Emery zezadu, cloumali se mnou sem a tam, tlačili a dusili mne, div mi nebylo hůře než prve pod vrstvou písku. 'Šarlí, bratře!' pronesl Apač, ale přízvuk těch dvou slov byl výmluvnější než sáhodlouhý chvalozpěv. (...) Emery řekl více slov, ale o nic méně srdečných." U Emeryho i Vinnetoua jde tedy vidět tedy stejná reakce... Tím vším mířím k tomu, že (alespoň má ten pocit) někdy je problém porovnávat reakce Vinnetoua s reakcemi Old Shatterhanda (nebo s reakcemi jiných lidí). Protože se většinou vyjadřuje velmi rezervovaně. O to víc pak vynikají chvíle, kdy reaguje "normálně" a lidsky. A ono to někdy svádí tyhle reakce pak trochu "nadhodnocovat". Což ale podle mě vůbec není třeba. :-) Taky si myslím, že všechno to jejich vítání a podobně se dá brát poměrně normálně. Když nahlížím do starší literatury, tak se dá docela snadno najít spousta knih, kde jsou běžné projevy citů, které už se v dnešní době moc "nenosí". Budu se ještě opírat o to, že May později ve svých knihách zmiňuje svou manželku a že Vinnetou se už jako mladý bojovník ucházel o Ribannu a že tudíž jejich vztah k ženám byl naprosto normální. Proto si myslím, že se na to musíme dívat trošku jinou optikou a že při čtení těchto pasáží se nemusíme nad ničím pozastavovat. To, co měly všechny ty knižní scény vyjadřovat, je nám krásně "přeloženo" do soudobého chování ve filmech například specifickým podáváním ruky. A působí to na nás zcela přirozeně a přiměřeně. :-) Jinak ale musím souhlasit s tím, že zpívání pohřebních písní je velice silná a emocemi nabitá scéna, snad nejdojemnější scéna celého prvního dílu. A ta jedna slza, to je právě ta chvíle, kdy selhalo sebeovládání a proto je to taky dojemné. |
| << | < | > | >> |