Na 2. oficiálním setkání přátel Karla Maye, konaném v pátek 8. května 2009 ve Western Parku Boskovice, oslavili českoslovenští fanoušci mayovek 90. narozeniny Lexe Barkera. Charakterem druhého srazu byla změna ve dni konání, který padl do hlavní sezóny areálu, takže ospalé městečko z minulého srazu náhle dýchalo životem. Kolikrát bylo i zatěžko odlišit návštěvníky od obyvatel Western Parku, neboť mnozí byli oděni v dobovém oblečení. Zalidněnost měla trochu negativní vliv na průběh setkání fanoušků, těžko jsme sháněli místo jen pro naši skupinu, což se zřejmě nejvíce podepsalo na přednášce Karla Maye ztvárněného Honzou Kotenem. A vlastně jsem vůbec neměl jasno, kdo k nám patří a kdo ne :-)
Příjemným překvapením se stal saloon na Main Street. Od minulého srazu totiž v městečku vyrostl dvoupatrový dům s krásně provedeným interiérem včetně dobového vytápění a pódia s pianem, na které hrál místní muzikant a zpříjemňoval tak občerstvování. Sednout si v horním patře k oknu, poslouchat hudbu a vyhlížet na Main Street bylo skutečně inspirující, jen se chopit pera a psát. Později jsme se zde dočkali i krátké taneční a pěvěcké show místních krasavic. Návštěvníci si též mohli prohlížet tabule s fotografiemi a informacemi o filmových mayovkách.
Samotný program srazu se skládal hlavně z vystoupení Honzy Kotena, Míši Kroupové a Jardy Maryšky, a později z unikátní ukázky Posledního výstřelu ve slovenském znění, kterou ze Slovenska dovezl Pavol Tomašovský. Sraz byl opět doplněn vydatným focením v kostýmech, tentokrát se před četné objektivy postavili Honza Koten (Karel May/Old Shatterhand), Míša Kroupová (Nšo-či), Jarda Maryška (Vinnetou), Jiří Rohlíček st. (Vinnetou/Inču-čuna) a Jiří Rohlíček ml. (Old Surehand), a to jak na koních, které s sebou přivezli pánové Rohlíčkovi, tak v amfiteátru, kam nás opět majitelé města pustili, za což jim putuje velký dík. Pětice okostýmovaných tak mohla ukázat svou zdatnost ve šplhání a la kamzík po tamních skalkách. Naštěstí se nikdo nezmrzačil, nakonec ani dotěrný fotograf, ačkoliv - když jsem elegantním hopsáním sestupoval, maje v jedné ruce fotoaparát a ve druhé brašnu, s nevhodnou smýkající se obuví na nohou, málem jsem letěl do... (ano, koně tamtudy nejen chodili).
Zbytek setkání se opíral spíše o atrakce westernového města, o které jsme byli na minulém srazu mimo sezónu ochuzeni. Nám mayofilům nepochybně udělala radost dvojice parodií Vinnetou I. - jako ho znáte a Vinnetou II. - jak ho neznáte, doplněná příjemným představením Poklad Apačů, ve kterém se autoři soustředili na práci s koňmi. Obě parodie sršely humorem a potěšily svižným dějem. Je ovšem potřeba k představením přistupovat s nadhledem, skutečně jde zejména o parodie, ale oproti např. Manituově botě rozhodně nepůsobí trapně či snad urážlivě.
Na závěr je třeba poděkovat Honzovi Kotenovi za zorganizování srazu, westernovému městečku za vstřícnost a ochotu k realizaci setkání v jejich areálu a samozřejmě také všem účastníkům setkání, kteří velkou měrou přispěli ke zdárnému průběhu akce.
Plné znění přednášky Honzy Kotena přednesené v Saloonu na Main Street.
Autor článku - Belenor, vytvořeno - 13.5. 2009.