Tuto sekci zařazujeme v naději, že se nám podaří časem vytvořit důstojný protějšek ankety, kterou bylo doplněno české vydání Mayovy autobiografie z vydavatelství Toužimský a Moravec - Vyznání. Využívám při tom kontaktů, které mi umožňuje mé zaměstnání a činím tak s myšlenkou, aby tato vyjádření známých osobností zase o kousek vpřed posunula všeobecný pohled na Karla Maye.
Četl(a) jste v mládí mayovky? Jestli ano, co pro Vás znamenaly a čím si myslíte, že Vás obohatily, co Vám daly do života? (Odpověď lze vztáhnout i na mayovky filmové).
Četl! A je škoda, že pro naši současnou generaci už to tolik neznamená. ŠKODA, ŠKODA.
Mayovky jsem četl, ale hlavně mě oslovily filmy o indiánech, bylo to něco pro nás vzdáleného a tajemného, vzrušujícího a napínavého s tím, že dobro vítězilo nad zlem a hlavní postavy byly pro nás opravdovými vzory, na které jsme si často hráli. Myslím, že mayovky přežily mnoho generací a budou oslovovat i ty další.
Já mayovky miloval. Rodiče je sháněli pod pultem a každý nový kousek byl opečováván a ochraňován jako nejbližší příbuzný. Zfilmované pak byly totálním únikem od reality a pamatuji si, jak jsme si přidělávali husí brky za širokou gumu na hlavu a za domem a na stráních prožívali příběhy, které jsme viděli a četli. A tak se tam neustále ozývalo ratatata a bum bum (pravda, zvuk šípů se napodoboval špatně). Pro mnohé jsou dnes možná příběhy mayovek až moc průhledné a předvídatelné, přesto je to poklad a já si ho i teď občas v malých dávkách podávám.
Mayovky a verneovky, to byly naše nejmilejší knížky. Tenkrát se fantazírovalo o čestnosti a poctivosti. Snad se naše děti ještě k těmto knihám dostanou, vřele doporučuji. Ono totiž stojí zato ukázat dětem, že krást se nehodí.
Mayovky jsem shlédla skoro všechny. Pak jsme s mými spolužáky ztvárňovali všechny postavy a poctivě se střídali. Určitě jsou i pro dnešní generaci. Naopak, dala bych jim to jako povinnou četbu, aby opustili počítače a gameboye a zažili opravdovou romantiku!
Ano! Desítky nádherných, kouzelných večerů, lásku k pravdě, smysl pro spravedlonost a nenávist ke zlu! Ano! Jen kdyby jim je kreténi rodiče četli! Ono blbové místo toho čumí na VK vztahy a imbecilní ordinace v růžových zahradách! Vítejte ve století debilů! Mayovec Ringo
Mayovky jsem četla v mládí i ve stáří. Do života mi nedaly nic. Dnes už děti mají jiné hrdiny.
Moje dětství bylo po několik let ovlivněno hrdiny mayovek. Fascinovala mě nejen jiná kultura, dobrodružství, ale především rysy hlavních hrdinů a jejich smysl pro přátelství. Jako malá holka jsem se zdobila čelenkou a hrála si na Vinnetoua a totéž vyžadovala po své skoro devadesátileté prababičce (ne indiánské).
Pochopitelně, jako každý normální kluk, týká se i pozdnějšího věku, jsem knížky Karla Maye hltal. Samozřejmě jsem sledoval i většinu filmů o jeho hrdinech, v té době zde v Československu dostupných. Vůbec mi nevadilo, že Rio Pecos bylo v bývalé Jugoslávii, městečka z prken postavena kdesi v Německu a Indiáni byli Indiánům severoamerickým podobni asi jako Rumuni Švédům. Leč mýtus je mýtus a romantika stále zůstává romantikou. Vřele všem doporučuji. Bohužel, či Bohu dík mám dvě dcery, které zajímá poněkud jiná literatura.
Mayovky jsem nečetla, protože jsem žena a jako taková jsem měla jiné zájmy. Ale filmy jsem viděla - obsazení hlavní role jedním z nejcharismatičtějších herců (P. Brice) bylo pro holčičku v pubertě hlavním důvodem :-) . Dnes mi nechybí jediný filmový díl, poněvadž láska k Vinnetouovi se změnila v lásku ke krásným příběhům. A není nad to, když člověk usíná na břehu Stříbrného jezera... :-)
Karel May, Jules Verne, Jaroslav Foglar, nebo chcete-li mayovky, verneovky a foglarovky - to vše pro mě znamenalo první setkání s romantikou, tradicí, fantazií, padouchem a hrdinou, dobrem a zlem, láskou i nenávistí, úctou k moudrým a starším, a v neposlední řadě i k poznání pravého nefalšovaného kamarádství. Zažloutlé listy a ohmatané hřbety starých knížek sice už dávno odnesl čas, ale stále se k nim nostalgicky vracím, byť už jen prostřednictvím zfilmovaných mayovek. Kam se na ně hrabou dnešní počítačové hry, komunikační a sociální sítě typu Facebook, Twitter a jiná lákadla virtuálního světa.
Mayovky jsem samozřejmě jak viděl, tak četl. Neměli jsme ale žádné doma, takže jsem si je musel půjčovat od kamarádů a tím pádem mi přišly ještě vzácnější, četl jsem je většinou hltavě a často s baterkou pod peřinou.A čím víc nám ve škole nutili Timura a jeho partu, tím atraktivnější pro nás byly Mayovky nebo Rychlé šípy. Na rozdíl od jiných dětí jsem si ale na postavy z Mayovek nikdy nehrál, ono taky když si představíte, jak jsem ve svých dětských letech vypadal, svědčí to o mém zdravém úsudku, protože jako Vinetou nebo Old Shatterhand bych byl neúnosný.Nic to ale nemění na faktu, že Apačové byli pro mne tehdy, v šedesátých letech, jediní rudoši, ke kterým jsem cítil nějaké sympatie.
Četl, velice často. Mayovky mě provázely mezi 10-tým a 14-tým rokem. Srdce, spravedlnost, odvaha a dobrodružství patří do světa mayovek a patří i do mého života možná právě díky nim. Člověk by měl mít nějaké ideály a Karel May je dokázal nezaměnitelným způsobem vtisknout do postav, o kterých psal. Jako kluk jsem všechna dobrodružství prožíval s nimi. Hádží Halef Omar ben hádží Abúl Abbás ibn Dáwůd al Gosara je a vždy bude jménem, které nikdy nezapomenu.
Knihy a příběhy Karla Maye mne celoživotně ovlivnily a přinesly do mého života neskutečné barvy, vůně a cesty dobrodružství, které se dále promítají v mé mysli a vzpomínkách dodnes...
Mayovky? Četl! A jak! Tajně, pod lavicí, nejraději při vyučování jazyka českého... Knížky Karla Maye, ale i filmy, poznamenaly můj život dost zásadně. A s postupem času si myslím, že i pozitivně! Jenom je mi líto, že mého syna se mi už nepodařilo k této literatuře dostat, asi jsem neměl doporučovat, ale zakazovat. I dnes se rád ke knížkám i filmům vracím... je to moje dětství!
Jestli jsem četla mayovky? Doslova hltala. Čekali jsme na každé nové vydání. A co mi daly? Víru, že v boji za spravedlnost pravda vítězí... Jak staromódní v dnešní době...
Samozřejmě, bylo to moje oblíbené čtivo. Pamatuji, když přišly do kin první zfilmované mayovky, tak jsem každou viděl nejméně třikrát. Ale jedna věc mi na těch filmech vadila – že se tam málo objevovaly ty různé postavičky, které doplňovaly oba hlavní protagonisty. Postrádal jsem např. Hobble Franka, tetičku Drollovou, massa Boba a jiné (fajnšmekři ví, o čem mluvím). Jinak u nás v Ústí nad Labem, kde bydlím, je restaurace Srdíčko, kde Karel May sedával a údajně i psával. Je tam z toho poutní místo. To je dobře.
Četl jsem mayovky, hlavně Vinnetoua. Naprosto mě to okouzlilo, i filmová podoba těchto románů. Do života mi dalo tohle čtení hlavně slušné chování, prvotní představu o cti, společenské správnosti, sociálním cítění a určilo zároveň dimenze lidské dobrotivosti. Do Drážďan, do muzea K. Maye, se ovšem teprve chystám. Howgh, domluvil jsem.
Patřím ke generaci (alespoň předpokládám), která toho od Karla Maye více viděla než četla. Filmaři objevili kouzlo německého rodáka, který prý to Německo nikdy neopustil, a zavedli nás do dobrodružných krajin amerických Indiánů. Samozřejmě ta krajina byla v jugoslávských horách a Old Shatterhand bojoval na kánoi na hladině Plitvických jezer. Vinnetou byl Francouz a davy Indiánů hráli opálení Černohorci. Přesto jsme byli napnutí, zda dobro opět zvítězí nad zlem.
Samozřejmě, že jsem mayovky četl. Byly součástí mého dětství. Vidíme, že když je dnes dávají v kině nebo televizi, všichni se na ně dívají. Vypěstovaly v nás smysl pro romantiku a spravedlnost, která se v našem století někam vytratila. Dnes už víme, že mayovky jsou nesmrtelné. A to je dobře.
Četl! Ano, ano, ano! Mayovky doslova formovaly můj budoucí život smyslem pro spravedlnost a opět doslova elegantním řešením střetu zla a dobra.
Pro mě jako malého kluka byl hlavně Vinnetou velkým vzorem. Určitě to naše dětství obohatilo.
(Autor článku - Jan Koten, vytvořeno 8.4. 2010)