Mayovky na Internetu

Alois Musil – moravský Karel May

Nedávno jsem na Internetu objevil článek s názvem Vědci oprášili Karla Maye z Vyškova, který mě přivedl na stopu světoznámého arabisty, cestovatele a objevitele Aloise Musila. Přirovnání ke Karlu Mayovi mě natolik zaujalo, že jsem si sehnal několik Musilových knih a také jednu knihu o životě a díle tohoto dobrodruha. Ukázalo se, že oba muži měli mnoho společného. Nemluvím jen o jejich dobrodružných příbězích, které srovnává zmíněný článek, ale zejména o životních postojích a víře.

Šejk z Moravy

Alois Musil
Alois Musil
Alois Musil, který se narodil 30. června 1868 ve vsi Rychtářov u Vyškova, pocházel obdobně jako May z chudších poměrů. Musilova rodina sice měla statek, ale ten vyhořel a rodina se na dlouho zadlužila. Mladému Aloisovi bylo učiteli vytýkáno, že je „osel k pohledání“ a na studia se nehodí, i tak studoval dál, byť to pro rodinu byla další finanční zátěž. Ke konci gymnazijních studií se snažil sám si přivydělávat a nakonec odmaturoval s vyznamenáním. A aby finančně pomohl rodině, šel studovat bohosloví.

Po vysvěcení na kněze a získání doktorátu teologie se rozhodl prohloubit své znalosti, vydal se studovat do Jeruzaléma a do Bejrútu. Začal cestovat po okolí a doplňovat chybějící mapy. Díky němu tak byl zmapován a popsán Arabský poloostrov. Jeho zásluhou vznikly první podrobné mapy této oblasti. Znám je mimo jiné díky objevení zámečku Amra. Z počátku mu nikdo nevěřil, ale nastoupila jeho houževnatá a cílevědomá povaha a s její pomocí nakonec po mnoha letech dokázal existenci zámku, přivezl fotografie a obkresy fresek a proslavil se, a to jak svou vědeckou prací, tak i svými činy mezi obyvateli Arábie. Beduíni kmene Rwala jej zvolili i svým náčelníkem. Mezi beduíny dlouhá léta žil, válčil po jejich boku, radoval se i strádal a poušť s jejím lidem mu přirostla k srdci.

Život s Bohem

Srovnání s Mayem některé lidi asi rozzlobí: Co si budeme nalhávat, May prostě v kriminále seděl a s pravdivostí jeho vyprávění je to také všelijaké. Musil v Orientě byl a věděl, o čem píše. Naproti tomu May jen čerpal z knih jiných. I tak si však troufám tvrdit, že měli mnoho společného a jejich přínos není jen v popisu reálií, ale hlavně v tom, co se pokoušeli sdělit.

Během studií se začaly projevovat Musilovy silné stránky – zejména vytrvalost a pracovitost. Tyto vlastnosti jej provázely i dalším životem. Jim a své pevné vůli a síle překonat sám sebe vděčil za všechny své úspěchy. Za pravé štěstí považoval vědění, moudrost a cnost – vlastnosti, o které člověka nemůže nikdo připravit narozdíl od bohatství a majetku. V tom je blízký Mayovi – stačí se podívat do románu Odkaz Inky, kde v závěru May slovy Inky vybízí k poctivé práci, která dělá člověka člověkem. Musil přesně dle tohoto hesla odpočíval jedině aktivně. Když zrovna nepracoval hlavou, tak se namáhal fyzicky.

Oba by se možná shodli i v otázkách víry. V nejtěžších chvílích, jsa opuštěn kdesi v poušti, Musil pevně věřil v Boha a zastával názor, že Bůh pomůže tomu, kdo se sám přičiní, a nikde není Bohu tak blízko, jako právě v samotě pouště. Obdobně můžeme věřit Mayovi jeho víru v Boha. Ať již si vymýšlel ve svých knihách jak chtěl, Bůh byl pro něj důležitý, a co psal o Bohu a víře, to si nevymýšlel, tak to cítil. Proto si myslím, že jsou důležité hlavně Mayovy pozdější romány, a to hlavně Na věčnosti, Vánoce nebo Ardistan a Džinistan. V těchto románech je dobrodružství a cestopis na druhé koleji a Mayovi jde hlavně o spasení zbloudilých duší a o skutečnou víru, nikoliv pokrytectví.

Musil dnes

Mezi světovými válkami Musilova vědecká práce dosáhla značné proslulosti. Publikoval česky, německy a několik svazků vydal i s podporou Americké geografické společnosti anglicky. V New Yorku je jeho jméno vytesáno ve Dvoraně slávy ve společnosti Marka Pola. A přesto vše je v naší republice vlastně skoro zapomenut. O oživení jeho památky se však v posledních letech snažila a snaží jeho praneteř MUDr. Jana Štelclová. Vydala tři jeho knihy (Po prvé v poušti, Tajemná Amra, V neznámé zemi) a jeho životopis psaný neteří (Pravda plodí nenávist).

Musil si možná o Mayovi nemyslel nic moc dobrého, alespoň to mi naznačila paní Štelclová v e-mailu, ale přinejmenším názory obou mohou čtenářům jejich knih pomoci v hledání sama sebe, a možná i trochu přispět k většímu štěstí, pokud se oběma, a to zejména panem Musilem a jeho životem, nechá čtenář inspirovat.

Dobrodružné knihy pro mládež

  • Po prvé v poušti (1932, reprint 2002)
  • V neznámé zemi (1932, reprint 2003)
  • V roklích Edomských (1932)
  • Mstitel (1933)
  • Syn pouště (1933)
  • V zakletém zámku (1934)
  • Vlastní cestou (1934)
  • Na Sinaji (1935)
  • Ve stínu křižáckého hradu (1935)
  • Měděné doly (1936)
  • Na koni a na velbloudu (1936)
  • Cedry na Libanonu (1937)
  • Skalní město (1937)
  • V Negebu (1938)
  • Na Hermonu (1939)
  • Nový život (1940)
  • S kočovníky pouště (1941)
  • Křižák (1943)
  • Světcův démant (1945)
  • Pán Amry (1948)

Vybrané odborné publikace

Křesťanské církve nynějšího Orientu. Olomouc: Velehrad, 1939.

Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.

Cyklus Dnešní orient

  • Poušť a oasa. Nová Arabie. Praha: Melantrich, 1934.
  • Lev z kmene Judova. Nová Habeš. Praha: Melantrich, 1934.
  • Mezi Eufratem a Tigridem. Nový Irák. Praha: Melantrich, 1935.
  • Dar Nilu. Nový Egypt. Praha: Melantrich, 1935.
  • Pod Himalajemi. Nová Indie. Praha: Melantrich, 1936.
  • Země Arijců. Nový Iran. Nový Afganistan. Praha: Melantrich, 1936.
  • Zaslíbená země. Nová Palestina. Praha: Melantrich, 1937.
  • Od Libanonu k Tigridu. Nová Syrie. Praha: Melantrich, 1938.
  • Italie v Africe. Nová Lybie. Italská východní Afrika. Praha: Melantrich, 1939.
  • Most do Asie. Nové Turecko. Praha: Melantrich, 1940.
  • Stará Ethiopie. Nový Súdán. Praha: Melantrich, 1941.
  • Africká Francie. Nové Alžírsko, Túnisko, Maroko. Nevyšlo.

(Belenor, 23. 12. 2011)