První květen premiérově obohatila Prahu zbrusu nová turistická atrakce. V Celetné ulici si ve třech podlažích jedné z historických budov dalo dostaveníčko osmdesát významných českých a zahraničních osobností. Co na tom, že jsou jen z vosku? Stačí vykročit po červeném koberci muzea Grévin Praha. Nechat se zahltit kouzelnou tmou a podmanivou hrou světel. Zvolna prostupovat hranice času a prostoru literární kavárničky, alchymistické dílny, divadelního, hudebního nebo tanečního sálu. A když budete chtít, možná se setkáte se svým oblíbeným Vinnetouem, Pierrem Bricem...
Ve vstupní dobové hospůdce potkáváme vedle stojícího přednosty stanice Vlasty Buriana věčně usměvavého Vladimíra Menšíka. Opodál je pozorně sledují zamyšlený Karel Čapek s rozzářeným Bohumilem Hrabalem a soustředěným Josefem Ladou. Zato uvolněný Švejk u kulečníku spolu s géniem Albertem Einsteinem se nenechají nikým rušit. V přítmí míjíme zbrklého četníka Luis de Funese a míříme přímo... k legendě našeho filmového mládí.
Před námi stojí ve své vznešené kráse a životní velikosti indiánský náčelník Vinnetou! Má na sobě slušivý (snad) originální kostým, který pražské pobočce francouzského Musée Grévin údajně věnoval sám herec Pierre Brice. Jen ta celobarevná rudá čelenka není pro něj příliš typická. Jinak je třeba bez přehánění říct, že se tvůrcům dílo zdařilo. "Vinnetou jako živý!" Co jiného vás v tomto okamžiku může napadnout. Kolem něj několik originálních filmových plakátů. V ruce svírá sice ne stříbrnou ručnici, ale fantazii tvůrců se meze nekladly. Za mírně stylizovaným opaskem schází nůž ve zdobeném pouzdru. Vinnetouovi fanoušci se v davech zastavují u svého idolu a opakovaně se nechávají s ním zvěčnit. Průvodci muzea jsou přívětiví, vstřícní a ochotní. Vinnetou se dostal do správného prostředí. Hned za ním nás pozoruje zadumaný Franz Kafka, pilný malíř Alfons Mucha a podnikatel Tomáš Baťa...
Byl a je to podivuhodný voskový svět dokonalosti, omamného koktejlu času a prostoru, svébytných činů, odvážných myšlenek a lidských osudů. Umění jako živé! Opouštíme muzeum a znovu vstupujeme rovnýma nohama na městskou tvrdou dlažbu. Vinnetou už zůstává v Praze natrvalo.
Autor článku - Stanislav Juga, publikováno - 5.7. 2014