Aar-Ads Ael-Alw Ama-Azi Bab-Bey Bib-Bys Cad-Chr Cie-Cyp Č Dan-Dit Dja-Dur E Fab-Fox Fra-Fuss Gab-Gov Gra-Guz Haa-Halef Hali-Hav Haw-Hij Hil-Huy I J Ka-Kod Kara ben Nemsí Koe-Kys La-Lem Len-Lyd Mac-Mar Mas-Min Mir-Myr N Obe-Oyo Old Shatterhand Pac-Pha Phe-Put Q Raa-Rib Ric-Ry Saa-Sej Sel-Szi Š Tab-Tok Tol-Tze U V Vinnetou Wab-Wes Whe-Wur Y Z Ž
Pán zástupů - viz Krüger bej
Pedrillo - postava z románu Satan a Jidáš. Poctivý a statečný vozka, najatý Meltonem pro dopravu zásob do Almaden Alto. Na cestě se setkal s Old Shatterhandem a připojil se k němu.
Příběhy: Satan a Jidáš I-IIIPfotenhauer, Dr. Ignác - postava z románu Karavana otroků. V německém originále Ignatius Pfotenhauer. Přáteli nazýván také ptačí Nácek nebo Abú el Laklak, což znamenalo Otec čápa (Vater des Storches). Bavorský přírodovědec, ornitolog, se svým přítelem a kolegou Josefem Schwarzem sbíral na horním Nilu materiál pro knihu o světě ptactva v Súdánu. Svou přezdívku získal díky fanatické lásce k ptákům a velkou měrou také díky svému vzhledu: "Nosil šedé plátěné střevíce, šedé punčochy, šedé, krátké, ale velmi široké nohavice, šedou vestu, šedou kazajku a na hlavě mu seděl šedý turban. Šedý byl i jeho šál, kterým měl opásána bedra. Ten člověk byl vůbec šedý, i oči i pleť i na prsa splývající šátek omotaný kolem krku i šedé vlasy, které mu zpod turbanu spadaly přes šíji až na plece. Nejpodivuhodnější však byl jeho nos, takový nos, jaký člověk vidí sotva jednou - často však ho nevidí vůbec. Tento nos byl skutečný čenich. Byl strašlivě dlouhý, strašlivě rovný a strašně úzký a vybíhal do ostrého, skoro životu nebezpečného hrotu. Tento nos se opravdu podobal čapímu zobanu s tím rozdílem, že nebyl nijak červený." ([1] s. 171). Svým přátelům neustále opakoval příhodu z mládí, kdy se ho jeden gymnaziální profesor tázal, proč mají ptáci peří. Odpověď na otázku se čtenář nedověděl, neboť Pfotenhauer byl vždy v polovině vyprávění vyrušen nějakou nečekanou událostí. Nebojácně se účastnil honu na otrokáře Abú el Móta a Abd el Móta. Často se dostával do křížku s učencem Istvánem Uszkarem, neboť ho dohánělo k šílenství Slovákovo věčné pletení si latinských pojmů.
Příběhy: Karavana otroků