Aar-Ads Ael-Alw Ama-Azi Bab-Bey Bib-Bys Cad-Chr Cie-Cyp Č Dan-Dit Dja-Dur E Fab-Fox Fra-Fuss Gab-Gov Gra-Guz Haa-Halef Hali-Hav Haw-Hij Hil-Huy I J Ka-Kod Kara ben Nemsí Koe-Kys La-Lem Len-Lyd Mac-Mar Mas-Min Mir-Myr N Obe-Oyo Old Shatterhand Pac-Pha Phe-Put Q Raa-Rib Ric-Ry Saa-Sej Sel-Szi Š Tab-Tok Tol-Tze U V Vinnetou Wab-Wes Whe-Wur Y Z Ž
Halef Omar - postava z mnoha příběhů odehrávajících se v Orientu. Celým jménem Hádží Halef Omar ben Hádží Abú'l Abbás ibn Hádží Dáwúd al Gossara, v německém originále Hadschi Halef Omar Ben Hadschi Abul Abbas Ibn Hadschi Dawud Al Gossarah. Jedna z nejoriginálnějších a nejhumornějších postav v Mayově díle. Šejk kmene Haddádů. Skutečným Hádžím se stal až poté, co s Karou ben Nemsím navštívil v románu Pouští svaté město Mekku. Svého sídího se vytrvale pokoušel obrátit k islámu, ale nakonec se on sám stal křesťanem. Vyznačuje se horkokrevností, velkou výřečností, odvahou, lstivostí a oddaností, častokrát i nerozvážností či chvástáním. Vždy dbá na dojem a účinek svého dlouhého jména. Byl dobrým střelcem a od Kary ben Nemsího se naučil číst stopy. Oženil se s Hanneh, dcerou šejka Ateibů Meleka, která mu porodila syna Karu ben Halefa.
Pomineme-li Halefovy předchůdce v příbězích Leilet, Gum či Růže ze Sokny, pak se hrdina poprvé objevuje v románu Pouští z cyklu Ve stínu pádišáha: "Halef byl podivný chlapík. Byl tak malý, že mi sahal sotva pod ramena, a přitom tak suchý a tenký, jako kdyby byl deset let mezi pijavými papíry herbáře. Přitom mizela jeho tvář úplně pod turbanem, který měl plné tři stopy v průměru, a jeho burnus, kdysi bílý, nyní však blýskající se všemi možnými odstíny mastnoty a špíny, byl zhotoven rozhodně pro člověka postavou mnohem většího, takže jej musil vyhrnouti jako dámský jízdní šat kdykoli slezl s koně, chtěje jíti. Ale přes tu zevní neúhlednost člověk bezděky měl před ním úctu. Byl neobyčejně ostrovtipný, měl mnoho odvahy, obratnosti a vytrvalosti, a přemáhal největší nesnáze velmi snadno. A poněvadž mimo to mluvil všemi dialekty, kterými se mluví mezi Uelad Bu Seba a ústím Nilu, měl také moji plnou důvěru, takže jsem jej pokládal spíše za svého přítele, než za svého sluhu. Měl arci jednu vlastnost, která občas bývala mi nepříjemnou a nepohodlnou. Byl fanatickým moslimem a z lásky ke mě se rozhodl, obrátiti mne na islám... Aby svoji postavu zvýšil, měl starou, hubenou, ale hrozně vysokou kobylu hassi-ferdžanskou, a seděl na ní tak vysoko, že díval se na mne shůry. Při rozmluvě počínal si neobyčejně živě; klátil nohama beze třmenů, gestikuloval suchýma, hnědýma a malýma rukama, snaže se dodati svým slovům tím živým posunkováním důrazu tak, že jsem se musil přemáhati, abych zůstal vážným... Tahal se za sedm chlupů své brady, škubal osm nitek vpravo a devět vlevo od svého nosu, což všecko dohromady jmenovalo se vousem..." ([1] s. 5) Ozbrojen byl dlouhou flintou a pistolemi, později si dokoupil bič z hroší kůže.
Halefa Omara můžeme označit za skutečné alter ego Karla Maye. Ve své autobiografii Mein Leben und Streben (1910) May píše: "A tento Hádží je moje vlastní anima, ano, anima Karla Maye!" Přičemž animou rozumí prostě život a bytí, bez toho, že by s tím spojoval požadavky na duši a ducha. Kara ben Nemsí naproti tomu symbolizuje vysněný ideál se všemi myslitelnými pozitivními duševními jakož i tělesnými vlastnostmi a schopnostmi - postava, která se orientuje k ušlechtilým cílům a zvládá každou situaci. Halef Omar proto ztělesňuje rozhodně realističtější stránku Mayovy existence - už vzrůstem prcka (May sám měří 1,66 metru) a nevybaveností žádnými patrnými přednostmi. "Tím, že popisuji všechny chyby Hádžího, líčím své vlastní a tedy se zpovídám..." Že May při literárním formování malého Hádžího odsoudil své osobní vlastnosti, přispělo zcela rozhodně k tomu, že mohl vytvořit tak sympatickou postavu.