Mayovky na Internetu

Lexikon postav

Lexikon postav je vytvořen s pomocí Velkého lexikonu postav Karla Maye (Grosses Karl May Figurenlexikon), který se v elektronické podobě nachází na webových stránkách společnosti Karl-May-Gesellschaft. Hesla jsou sestavována na základě originálních děl Karla Maye, které nemusí vždy korespondovat s českými překlady. Jména postav mohou být v některých českých vydáních mayovek zapisována různým pravopisem (srovnej: Ísá el Makín x Esla el Mahem). Proto pro snazší orientaci v lexikonu využijte, prosím, vyhledávací box vpravo nahoře.

 Aar-Ads   Ael-Alw   Ama-Azi   Bab-Bey   Bib-Bys   Cad-Chr   Cie-Cyp   Č   Dan-Dit   Dja-Dur   E   Fab-Fox   Fra-Fuss   Gab-Gov   Gra-Guz   Haa-Halef   Hali-Hav   Haw-Hij   Hil-Huy   I   J   Ka-Kod   Kara ben Nemsí   Koe-Kys   La-Lem   Len-Lyd   Mac-Mar   Mas-Min   Mir-Myr   N   Obe-Oyo   Old Shatterhand   Pac-Pha   Phe-Put   Q   Raa-Rib   Ric-Ry   Saa-Sej   Sel-Szi   Š   Tab-Tok   Tol-Tze   U   V   Vinnetou   Wab-Wes   Whe-Wur   Y   Z   Ž 

Zobrazení hesel dle příběhu

Leopold von Anhalt-Dessau - Leopold, zvaný "starý Dessavák" (der alte Dessauer) se narodil v roce 1676 v Dessau. Byl synem knížete Johanna Georga II. a Henrietty Oranžské. Od mládí byl oddán službě ve zbrani. V roce 1693 se stal plukovníkem a po smrti otce jej Leopold nahradil na jeho pozici vojenského velitele. Jeho prvním tažením byla výprava do Nizozemí roku 1695, kde se zúčastnil obléhání Namuru.

V roce 1698 se oženil přes odpor matky s dcerou lékárníka z Dessau Annou Luisou Fosovou. Jejich manželství bylo dlouhé a šťastné. Leopold zajistil pro Annu Luisu titul princezny. Leopold měl tři syny - Leopolda, Dietricha a Moritze.

Leopold přispěl ke zkvalitnění pruské armády. Zavedl například železné nabijáky. V roce 1703 povýšil na generálporučíka. Během let se zúčastnil mnoha tažení a bitev, kde ukázal svou statečnost. V roce 1710 vedl celé pruské vojsko a v roce 1712 byl povýšen na polního maršála na popud korunního prince Friedricha Viléma, který sloužil jako dobrovolník. Ve válce se Švédskem vedl Leopold armádu 40 000 mužů a porazil Karla XII.

V obdobích míru a zvláště po soudním sporu a souboji s generálem Friedrichem Vilémem von Grumbkow (1725) se oddal výcviku pruské armády. Starý Dessavák byl jedním z nejpřísnějších cvičitelů a jeho pěchota se stala jednou z nejsilnějších armád.

V roce 1740 nastoupil na trůn Friedrich II. a za pár měsíců vyrazil dobýt Slezko. Dessavák strávil pět let hlídáním hranice se Saskem. V roce 1745 zemřela Leopoldova žena. Poslední Dessavákovo tažení bylo nejskvělejším v jeho kariéře. Válku rozhodlo Leopoldovo ohromující vítězství u Kesselsdorfu na konci roku 1745. Po tomto vítězství odešel Leopold na odpočinek a zbytek života strávil v Dessau. Zemřel v roce 1747.

Příběhy: Kousek starého Desaváka, Mezi verbíři, Tři polní maršálové, Brusič nůžek, Kníže a flašinetář, Kníže maršálek pekařem, Obchodník s kosy, Pandur a grenadýr, Zloděj švestek

Lobo - postava z románu Karavana otroků. Černý otrok na Abú el Mótově zeríbě. Na tvářích měl guluf, totiž tři naběhlé jizvy na znamení, že kdysi byl uloupen a zotročen. Mluvil belandským nářečím. Oděn byl pouze zástěrou kolem beder. Společně se svým přítelem, zvaným Tolo, se odvážil ze zeríby utéci. Tolo se ukryl v koruně stromů, Lobo byl pronásledován a zahnán do řeky plné krokodýlů, ale v posledním okamžiku ho zachránila družina Josefa Schwarze. "Přes svoje mládí budil dojem duševní zralosti, dokonce se zdálo, že jeho zdravý rozum a rozhled předčil duchaplnost nacvičenou v evropských školách. Přitom byly jeho pohyby a posunky tak klidné, jako způsob, kterým se vyjadřoval." ([1] s. 179). Jako vedlejší postava se dále účastnil bojů proti otrokářům.

Příběhy: Karavana otroků

Lstivý had - postava z románu Satan a Jidáš. V německém originále Listige Schlange. Mladší náčelník Yumů. Čestný muž, zamiloval se do Judity Silbersteinové a slíbil jí bohatství. Uzavřel spojenectví s Old Shatterhandem, poté se oženil s Juditou, která ho však jenom využívala. Byl zabit jedním z mnoha Juditiných ctitelů.

Příběhy: Satan a Jidáš I-III
[1] May, Karel. Karavana otroků I. Brno: Návrat, 1996.