Sonnenscheinchen (1903)
Vesnický příběh Sluníčko May publikoval v roce 1903 ve sbírce Erzgebirgische Dorfgeschichten. May ho vydával za jednu z prvotin, zřejmě aby ukázal kontinuitu svého díla a dokázal, že i v minulosti psal symbolické texty. Po Mayově smrti se povídka stala součástí 43. svazku sebraných spisů Aus dunklem Tann1.
Srdcem příběhu je osmiletá dívka, která se rychle spřátelí s majorovým jedenáctiletým synem a společně ovlivňují rozhodování dospělých. Mayovi se povedlo vystihnout dobrosrdečnost, upřímnost a hravost dětí. Říká, že "dětské duše jsou to nejcennější, co Bůh lidstvu svěřil."
Návrat (Dobrodružství z celého světa) - Ve svazku Samuel. Překlad: Vladimír Šunda. Ilustrace: Libor Balák. Aus dunklem Tann, Bamberg, 1973. Občas chybí kus textu - může být tím, že Návrat vycházel z bamberského vydání.
Major s rodinou jede k majorovu dvoru, aby si promluvil s nájemcem. Před vraty potkají dívku, které lidé říkají Sluníčko. Dívka je pozve na kávu. Její otec je čeledín, kterého nájemce z dvora vyhodil. Ten si myslí, že ho čeledín u majora pomluvil a při rvačce ho málem zabije. Major ho vyhodí a jako nového nájemce vybere otce Srdíčka.
Poznámky:
[1] Karl-May-Handbuch, str. 390.
Použitá literatura:
Ondřej Majerčík - zveřejněno 13. 1. 2017, aktualizováno 4. 8. 2024