Při zmínce o legendárních filmových mayovkách se jistě všem vybaví chytlavá ústřední melodie z Pokladu na Stříbrném jezeře, jejímž autorem je německý skladatel Martin Böttcher. Na úspěchu filmů se ovšem podíleli i další hudební skladatelé - Riz Ortolani, Raimund Rosenberger, Erwin Halletz, Peter Thomas, Angelo Francesco Lavagnino a další. V následujícím článku se podrobněji seznámíme s hudební tvorbou výše jmenovaných komponistů a podíváme se i na několik vybraných soundtracků a kolekcí, u nichž máte možnost poslechnout si ukázky melodií.
Böttcher » Halletz » Thomas » Ortolani » Rosenberger » Lavagnino
Martin Böttcher je autorem hudby k deseti filmovým mayovkám - Poklad na Stříbrném jezeře, Vinnetou I-III, Mezi Supy, Old Surehand, Petrolejový princ, Vinnetou a míšenka Apanači, Vinnetou a Shatterhand v Údolí smrti a Žut. Přestože skladatel preferuje symfonický koncept hudby, lze v jeho partiturách nalézt experimentální postupy typické pro období 60. let 20. století. Ve scéně nájezdu lokomotivy na Saloon ve filmu Vinnetou kombinuje sérii bicích, žesťových a dechových instrumentů k imitaci zvuku přijíždějící lokomotivy. Zatímco italští skladatelé začleňují do kompozic rozmanité folkloristické motivy (španělská taneční hudba, mariachi, bolero), Böttcher obměňuje etnickou hudbu indiánských kmenů užitím specifických indiánských nástrojů jako tam-tam, panové flétny a lidské hlasy sestávající z válečných pokřiků.
Böttcher často volí dechové a bicí nástroje, jejichž vzájemnou kombinací dosahuje epického a heroického efektu. Kytarová (elektrická) hra, samostatné sólové výstupy bez doprovodu dalších instrumentů nebo zpívané party se v jeho partiturách objevují pouze zřídka. Privilegované zastoupení má v četných skladbách pozoun, který v souhře s bicími a žesťovými nástroji opakovaně vytváří melodickou bázi pro scény dramatických akcí, vyžadujících adekvátní hudební rytmus. Folkloristické části kompozic zahrnují rozmanité varianty saloonních partů na housle, piáno a bandžo. Rytmická témata transformující valčík nebo jiné tance většinou vyjadřují komickou situaci, nebo jsou bezprostředně spojena s komickou postavou dobrodruha hledajícího na Divokém západě senzaci a dobrodružství. Ve Vinnetouovi doprovází koordinace smyčců, perkusí a hry na piáno humorné výstupy oxfordského fotografa Tuf-Tufa (seskok z koně s otevřeným deštníkem, zapletení se do přestřelky mezi Santerovými muži a dělníky, tanec v Saloonu, kdy Santer střílí postavě pod nohy), ve filmu Vinnetou, Rudý gentleman omráčí zajatý lord Castlepool opilého banditu dřevěným kůlem, ve snímku Vinnetou, Poslední výstřel praští Sam Hawkens jednoho z Rollinsových banditů pažbou své pušky do hlavy. Podobně jako v případě scény s lokomotivou imituje Böttcher ve Vinnetou a Shatterhand v Údolí smrti prostřednictvím smyčců, perkusí a bicích nástrojů bzučení včelího roje, který použije Old Shatterhand jako obranný prostředek proti Murdockově bandě.
Skladatel komponuje hudbu na základě typologizace jednotlivých vystupujících postav, zejména negativních charakterů, kdy má každý ze zločinců svůj hudební motiv. Tento postup prosazuje autor zejména ve spolupráci s režisérem Haraldem Reinlem, jehož Cornel Brinkley, Santer, Forrester, Rollins i Murdock se objevují v jednotlivých scénách většinou za doprovodu specifického hudebního motivu, který je odlišuje od dvojice hlavních hrdinů i ostatních postav. Divák je tak schopen pouhým poslechem hudební složky definovat odpovídající postavu. V surehandovské trilogii Alfreda Vohrera Mezi Supy, Old Surehand a Petrolejový princ, stejně jako ve filmu Haralda Philippa Vinnetou a míšenka Apanači, se skladatel zaměřuje výhradně na leitmotivy ústředních hrdinů. Kompozice se vyznačují méně rozmanitou strukturou než v Reinlových filmech a neobsahují etnickou indiánskou hudbu. Proměna partitur souvisí se změnou žánrové koncepce, se kterou přistupují filmaři k jednotlivým mayovkám. Zejména surehandovský cyklus vypráví příběhy prostřednictvím thrilleru a detektivek, kdy Old Surehand odhaluje skutečnou totožnost zločinců - falešného kněze v Mezi Supy a ropného magnáta v Petrolejovém princi - nebo pátrá po vrahovi svého bratra v Old Surehandovi. Skladatel omezuje orchestr na několik málo nástrojů, jejichž souhrou a kombinováním vystihuje napětí jednotlivých momentů a situací.
Böttcher je mimo sérii odehrávající se na Divokém západě autorem hudebního komentáře pouze k jednomu filmu řazenému do orientální trilogie - Žut, ve kterém obměňuje leitmotiv pro pozoun, harfu, housle a bicí soupravu. Podobně jako v Reinlových filmech používá indiánskou hudbu, zde včleňuje do partitury balkánské a orientální motivy, které kloubí se symfonickými tématy v evropském stylu.
Pro ostatní mayovky jsou angažováni jiní komponisté, kteří vkládají do filmů svůj vlastní styl a přístup ke komponování hudby. Filmy Poklad Aztéků a Pyramida boha Slunce, odehrávající se v Jižní Americe, využívají dva hudební styly: symfonický koncept a folkloristické motivy mexické taneční hudby ve stylu dynamického rytmu mariachi. Skladatel Erwin Halletz začleňuje do dlouhého leitmotivu melancholický sólový ženský vokál, čímž nabourává čistě instrumentální pojetí partitur Martina Böttchera. U Halletze často dominuje sólová hra na trubku, která vystihuje hudební temperament mexického prostředí. Autor neskládá hudbu na bázi typologizace jednotlivých postav jako Böttcher, ale zaměřuje se na vykreslení určitých nálad, momentů a situací. zajímavým motivem je mexický valčík kloubící mexickou trubku (respektive španělskou) se stylem vídeňských valčíků s dominujícím zastoupením houslových smyčců.
Raimund Rosenberger je autorem hudby ke dvěma filmům orientální trilogie - Divokým Kurdistánem a V říši stříbrného lva. Autor jako jediný ze všech skladatelů komponujících hudbu pro mayovky vytváří některé skladby na melodické bázi soudobé populární hudby. Ústřední téma pro Divokým Kurdistánem je složeno pro sólovou hru na pozoun za doprovodu rytmického bubnování v beatovém stylu.
Pro Old Firehanda angažuje producent Horst Wendlandt skladatele Petera Thomase, autora hudby k divácky populární západoněmecké špionážní sérii s postavou agenta FBI Jerryho Cottona. V Old Firehandovi vytváří dynamickou kompozici kloubící symfonické pojetí s populární hudbou. Převažujícímu zastoupení dechových instrumentů dominuje hra na trubku, kterou komponista vystihuje mexické prostředí, v němž se tento film jako jediná mayovka z Divokého západu odehrává. Thomas přichází při komponování hudby s nekonvenčním postupem - nechává symfonickou partituru interpretovat jazzovými nástroji jako trubka, saxofon nebo pozoun, čímž do určité míry modernizuje tradiční kompozici nejen k mayovské sérii, ale westernového žánru obecně. Mexický motiv sólové hry na trubku ve stylu pozvolna se rozvíjejícího mariachi doplňuje vybrnkáváním na elektrickou kytaru. Stylově a žánrově rozmanitý hudební komentář zahrnuje romantické téma pro flétnu, housle a kytaru, motiv v mexické kantýně pro harmoniku, perkuse a kytaru nebo dvojí sólový motiv pro mexickou kytaru a trubku. Thomasova hudba se volbou a kombinací hudebních nástrojů, melodickou rozmanitostí a sklonem k experimentování se zvukem jednotlivých nástrojů blíží spíše typickým partiturám ke spaghetti-westernům než k mayovkám v symfonickém pojetí Martina Böttchera.
Film Old Shatterhand se z celého mayovského cyklu nejen impozantním mayovským pojetím a koncepcí mayovky jako westernu, ale také novou hudební složkou odlišnou od Böttcherových kompozic, jejímž autorem je italský skladatel Riz Ortolani. Leitmotiv k Old Shatterhandovi začíná téměř minutovou pomalou ouverturou pro instrumentální koordinaci houslových smyčců a kytarových strun. Předehra se prudkým vstupem rytmické souhry basových tahů, trubky, harmoniky, bicích a žesťových nástrojů mění v dynamickou skladbu, doprovázející odjezd Old Shatterhanda do krajiny a následující ústřední titulkovou sekvenci filmu. Hlavní hudební téma je rozděleno do dvou částí v momentě, kdy jsou titulky přerušeny krátkou (ale klíčovou) epizodou masakru farmářů. Druhá část skladby představuje instrumentální variaci na její předchozí úsek. Vedle několika rušivých zvukových efektů pracuje Ortolani v Old Shatterhandovi s folkloristickými motivy a lidovými tanci pro harmoniku, housle, bandžo a klavír. Skladby pro saloonní piáno jsou variacemi leitmotivu. Partitura zahrnuje také jeden zpívaný motiv Nothing To Say za doprovodu hry na piáno, v interpretaci skladatelovy oblíbené vokalistky Katiny Ranieri.
Jedním z producentů koprodukční mayovky Poklad Inků je Ital Alberto Grimaldi, který angažuje pro napsání hudby Angela Francesca Lavagnina. Podobně jako Ortolani je autorem rozmanitých kompozic pro žánrové filmy, především spaghetti-westerny, ve kterých autor kloubí symfonické pojetí s popem a folkloristickými motivy. Zatímco Ortolani často používá elektronické instrumenty, Lavagnino upřednostňuje dechové nástroje. Soundtrack k Pokladu Inků nebyl podnes vydán. Do kompletního alba k Ortolaniho Old Shatterhandovi jsou zařazeny pouze dvě stopy - leitmotiv pro sólovou hru na trubku za doprovodu basových smyčců, perkusí a bicí soupravy a jeho krátká variace opět v instrumentální interpretaci stejné sestavy nástrojů.
Ústřední melodie i některé jejich instrumentální variace jsou natolik populární, že si vyžadují opakované vydávání na různých hudebních nosičích. Na vydávání partitur k mayovkám se zaměřuje zejména hudební vydavatelství Polydor, které v roce 2001 vydalo ve spolupráci s Bear Family Records výtečnou osmidiskovou kolekci originálních soundtracků ze všech mayovek nazvanou Wilder Westen - Heisser Orient (Karl-May-Filmmusik 1936-1968). Dalším ambiciozním projektem je pětidisková kolekce Die Karl-May-Kollektion obsahující melodie z deseti filmů, pro něž složil hudbu Martin Böttcher. Z ohromného množství soundtracků jsem kromě výše zmíněných vybrala pouze tři, které byly a stále ještě jsou k dostání i na českém trhu.
Obal | Název CD |
---|---|
Wilder Westen - Heisser OrientVýtečnou osmidiskovou kolekci vydalo v roce 2001 vydavatelství Bear Family Records a prozatím nemá na hudebním trhu konkurenci. Obsahuje nejen hudbu ze všech mayovek natočených v letech 1962-1968, nýbrž i několik melodií z filmů Pouští, Karavana otroků a Babylonský lev. Poslechnout si můžete více než 400 skladeb.
| |
Die Karl-May-Kollektion von Martin BöttcherVýbornou kolekci tvořenou 5 CD vydal Mosaik. Kolekce obsahuje většinu melodií z mayovek natočených v letech 1962-1968, pro něž složil hudbu Martin Böttcher. Melodie jsou na jednotlivých CD řazeny vždy tak, jak se postupně objevují ve filmu. Booklety obsahují několik slov o hudbě samotné, o hercích, o filmovém štábu, dále je zde stručný děj filmu a krátký životopis Martina Böttchera. Bohužel se jedná o limitovanou edici a tudíž i beznadějně vyprodanou.
| |
Das Beste aus den Original Karl May FilmmelodienDvoudílnou kolekci vydalo vydavatelství Polydor v roce 1991 a 1993 a byla k dostání i na českém trhu. CD nabízejí zajímavý a vcelku obsáhlý výběr skladeb Martina Böttchera z filmů o Vinnetouvi. | |
Die schönsten Karl May FilmmelodienTřídiskový komplet od vydavatelství Polydor se na hudebním trhu objevil v roce 2003 a je k dostání i v českých obchodech. CD nabízejí prakticky totožný výběr skladeb jako předchozí produkt od Polydoru. | |
Karl May FilmhitsCD vydalo v roce 2000 vydavatelství Karussell. Obsahuje 14 základních melodií z filmů o Vinnetouovi od Martina Böttchera. V některých internetových obchodech je stále ještě k dostání. |
Použitá literatura:
(Autor tabulky - Zatinka, vytvořeno dne 17.2. 2009)