Fanfiction - mayovky
Zakladatel: Apanači
Fanúškovia mnohých obľúbených autorov a filmov si vytvárajú nové vlastné príbehy svojich hrdinov: píšu o nich, točia filmy alebo robia hry.
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
- Hřích Old Shatterhanda – 1. kapitola
- Hřích Old Shatterhanda – 2. kapitola
- Návštěva v Ernsthalu – část I.
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
| << | < | > | >> |
| m. 03.08.2022 00:40 |
Zeta: díky MOC! Jen, kdybych mohl být tak drzý (dle hesla "podej prst..."), osobně bych ještě ocenil nějaký "TOP 10/20 s argumentací", tj. Tvé tipy na nějaké fankfikce se stručným shrnutím, čím jsou zajímavé/výjimečné a proč je doporučuješ... Asi napříč žánry/kategoriemi. Jako dospělého bez předsudků mě ty kategorie upřímně moc nezajímají, spíše mi jde o to, co je zajímavé, čemu stojí za to věnovat čas, co je kvalitní, nějak vybočuje (kvalitativně) a tak... Naposledy upraveno: 03.08.2022 01:30, m. |
| La Luna 02.08.2022 22:12 |
Dobrá práce, Zeto! Já na to sice odbornice nejsem, všechno jsem se naučila za pochodu samostudiem (častokrát bolestným), ale vím, že bych tenkrát něco takového opravdu ocenila. Mě se to líbí moc. |
 Zeta 02.08.2022 08:45 |
Pochlapila jsem se, a dala teda dohromady skoro 2 stránky na téma mayovské fanfikce. Odkaz na ulozto.cz je zde: Odkaz Třeba to začátečníkům pomůže trochu se zorientovat, pokusila jsem se ke každé kategorii dát i příklad. Pokud se Belenorovi bude zamlouvat, jak říkám, klidně ať seškrtá, upraví, doplní a použije - máš naprosto volnou ruku:-)) |
Zeta 02.08.2022 08:29 |
Tak nějak to bude, ano...Jak říkám, proti gustu dišputát žádný, klidně je někdo může vidět jako milence a podrobně popisovat kdo, co komu, kam a jak a kdy prováděl. Nemám problém si to přečíst, navíc i pornografie se dá podat vkusně a může být kvalitně napsaná. Ale blízké přátelství, angst, hurt/comfort a drama mě zkrátka baví víc. Ještě hodně ujíždím na scénách, jak jsme tady vymýšleli kolektivně mockrát - že zkrátka V a OS by nebyli neustále tak strašně cool, jako jsou 90% času v knížkách. Jinými slovy - že by určitě byly noci, kdy jeden z nich má noční můry, že během Vinnetouovy nemoci v Anglii rozkvetlo jeho přátelství s Emerym a Charley by byl na pokraji zhroucení, že rozervané maso na zádech od medvěda by fakt nesrostlo za 14 dní atd...To je na fanfikci skvělé - že jsou většinou hodně moc "polidštěni". |
| Kačka 02.08.2022 07:28 |
No, je to pravda - co je psáno, to je dáno :) A trochu toho kouzla se může ztratit. Možná proto se ti více líbí ty bez explicitního sexuálního podtextu, protože nechávají prostor fantazii čtenářky - může si tak "dotvořit" vztah Shatterhanda a Vinnetoua podle vlastní chuti. |
Zeta 01.08.2022 23:45 |
Naprosto rozumím, jak to myslíš, zkrátka člověk má takový nějaký "blok" psát o postavách, které má rád. V hlavě si můžeš všechny podrobnosti "přepisovat" do nekonečna, na papíře, respektive klávesnici už to tak snadný není. Vím, že se to těžko vysvětluje, ale předpokládám, že mě chápeš :-) S těmi různými žánry: Mně osobně už nevadí vlastně skoro nic. Fanfikci jsem objevila v roce 2001, takže toho mám načteno hromadu, na různé fandomy, a level odolnosti mám opravdu vysoký. Hodně dlouho jsem se bránila právě slashi, paradoxně mě k tomu přivedli až Old Shatterhand/Vinnetou v roce 2016 - fanfikce bylo tak málo, a já byla do mayovek tak strašně moc zažraná, že jsem se rozhodla tomuhle dát šanci, protože tehdy na slash téma byla polovina všeho, co existovalo, a já zkrátka toužila číst a číst.:-))) Naštěstí jsem narazila - aspoň na začátku - na čtivé, citlivě napsané fanfikce, a myšlenka, že se mohli mít rádi i po fyzické stránce, mi přestala připadat jako svatokrádež. Moc mě naopak nebaví fanfikce, kde se Vinnetou ožení s Ribannou, mají děti atd., Pro mne je klíčová zkrátka a dobře chemie mezi Old Shatterhandem a Vinnetouem. Kam až to autor(ka) nechá zajít je čistě na ní - osobně mám nejraději pojetí, kdy jsou velmi blízcí přátelé, kdy se nebrání třeba právě různým dotekům, objetím atd, což v mayovkách je tak jako tak, ale není tam explicitní sexuální podtext. Pokud tam je, nijak mi to nevadí, ale nedá se říct, že by to byla moje preference. |
| La Luna 01.08.2022 22:22 |
Ježkovy zraky, tos mě teď tou analýzou docela vyděsila. (A s určitými žánry, které jsi zmiňovala, problém rozhodně mám, zvlášť v určitých fandomech, ale to je debata na jindy.) Já se do toho nechci pouštět hlavně kvůli tomu, že všechno známé prostě ztrácí na lesku. Jak je jednou něco popsané do podrobností, tak se to velmi rychle omrzí. A když už jsem si to v hlavě tak krásně malovala, tak to přece takhle "nezahodím", ne? :-) Ale jestli by Zeta chtěla, klidně si to pro sebe může dotvořit. Naposledy upraveno: 01.08.2022 22:34, La Luna |
Zeta 01.08.2022 21:55 |
Když já se jak kdyby "stydím" nebo jak to popsat :-D Nápady mám, to samozřejmě, fanfikce čtu ráda, ale asi je tam podvědomý strach, že to nenapíšu dobře, že to bude moc strohé nebo naopak moc klišé a moc patetické...Navíc já ujíždím na žánrech jako hurt/comfort, angst, fluff a drama (jakkoliv nemám problém ani s humorem, AU nebo PWP a klidně si je přečtu), a z toho prostě nic dobrého vzejít nemůže :-D Protože - jak ostatně vidíš - přesně něco takového bych si vybrala. Tady na konci Supů, jak jsme to upletly s La Luna je právě všechno zmiňované: hurt/comfort: zmordovanej Old Shatterhand, kterého Vinnetou ošetřuje angst: jejich rozepře a jak Vinnetou vyjádří, že se o Charleyho jednoduše bojí drama: vzpomínky na nepříliš hezké věci, které poslední dobou zažili fluff: jejich závěrečné objetí Je to přesně podle mého gusta, ale strašně moc se zdráhám to napsat, no... |
| Kačka 01.08.2022 18:55 |
Dovolím si reagovat na "mám nápad na příběh, ale bojím se ho napsat", nebo něco v tom duchu. Napadají mě dvě věci: 1. prostě to zkuste - "Běží mi to hlavou, vidím celý ten příběh, scény" je skvělý začátek, jen to ze sebe začít sypat, nebo si to jen namluvit do diktafonu a pak to přepsat 2. zkuste se spolčit s někým, kdo nemá problém chrlit slova, ale zas nemá dobré nápady :) Spisovatelé mají různé metody psaní. Myslím, že May psal stylem "stránka za stránkou" a prostě chrlil slova. Někteří spisovatelé třeba napíšou jednu scénu, druhou, další a pak je nějak poslepují. Jiní třeba nejprve napíšou dialogy, pak popisy. Pak je dobré příběh odložit a po nějaké době se k němu vrátit, to pak na autora vyskáčou nesmysly a chyby, kterých si při prvním "průletu" nevšiml :) |
Zeta 01.08.2022 01:41 |
Vidím to nemlich stejně! Ono koneckonců u přátelství Old Shatterhanda a Nšo-.Či to bylo podobné. Vidět a zažít někoho, kdo nám je sympatický, v podstatě na prahu smrti, bezmocného, odkázaného jen na naši pomoc a dobrou vůli, sledovat den za dnem, hodinu za hodinou, jak dotyčný bojuje se slabostí, bolestí, strachem, únavou...to zkrátka vzbudí respekt a svým způsobem obdiv. Je šlechetné, jak Emery - ačkoli by nemusel, protože koneckonců vlastně ani Vernerovy nezná a s jeho majetkem mu nějaké dědictví může být pendrek - cestuje po Vinnetouově uzdravení i do Ameriky. Myslím, že je to částečně samozřejmě z touhy po dobrodružství, ale především proto, že moc dobře ví, jak Charley má neustále hluboko do kapsy, a jak je - řečeno tvými slovy - takový choleričtější, neřízená střela prostě, co si všechno dělá po svém, i za cenu všelijakých těch nebezpečí, a Vinnetoua, byť je náčelníkem, nebudou důstojníci armády, nebo vůbec úřady, brát moc vážně (holt tak se v té době s indiány zacházelo). Zatímco Emeryho peníze a určitě i znalosti v oblastech právě jako ekonomie, byrokracie, právo atd. mohou konkrétně v tomhle případu, kdy se jedná o finanční podvod, být všem zúčastněným víc než ku prospěchu. |
| La Luna 31.07.2022 23:50 |
Vinnetou měl o Emerym bezpochyby velmi dobré mínění, ale jenom to k vybudování přátelství zkrátka nestačí. Chce to čas, chce to společné prožitky a většinou i větší snahu jedné strany (málokdy si dva lidi navzájem tak moc padnou do oka, většinou to jeden z nich musí odstartovat a buď se ta snaha vyplatí, nebo ne), což tady podle mě splňoval Emery. Přesně jak říkáš, mohl dát od všeho ruce pryč a pěkně po anglicku zmizet ze scény, ale zřejmě je jednou z jeho vlastností i věrnost. Navíc, jestli se u Vinnetoua "bratrsky střídali a seděli u něho ve dne i v noci", tak se zkrátka, neohrabaně řečeno, líp poznali. Myslím, že Emery byl jaksi stálejší povaha než Old Shatterhand, který byl takový trochu choleričtější, kdežto Emery spíš flegmatičtější - nehrne se do všeho po hlavě, ale když už do něčeho jde, tak se vším všudy. To jejich přátelství muselo být opravdu krásné. |
Zeta 31.07.2022 23:17 |
Joooo! To mě taky vždycky dost zamrzí, jak Karl My tu Vinnetouovu v podstatě smrtelnou nemoc dost odbyl na asi dvě stránky! Grrrr! Přitom si docela dost dobře umím představit jak moc měl Charley pocit viny, že do celého toho případu Vinnetoua zatáhnul, a jak strašně se bál, že to Vinnetou nepřežije. Jak se střídala jiskřička naděje, že to teda přece jen bude dobrý, a pak zas totální beznaděj, že to dobrý rozhodně nebude. A i Vinnetou, když ležel v bolestech na lodi, nebo pak v nějaké té Emerym pronjaté vile, v cizí zemi, nevěděl, jak to s ním bude nebo spíš nebude, určitě chvílemi litoval, že se do tohohle s Charleym vůbec pouštěl. Pachtelé se rozprchli, důkazy jsou v háji, a já umřu v bolestech a bez mého kmene... Katarze mi rozhodně v knihách chybí - a to vlastně ve všech, třeba i v Old Surehandovi. Vždycky je to stylem že teda "padouch byl potrestán, a my společně odjíždíme do západu slunce. Čau a see you next time!". Což v reálu by takhle asi nejspíš nefungovalo. Jinak přátelství Emeryho a Vinnetoua si taktéž myslím, že vzrostlo po tomhle dobrodružství. Nakonec - Emery se na něj mohl vykašlat, a ne pronajímat vilu. Myslím, že během té africké pouti Vinnetou viděl, že Emery má dobré a statečné srdce, že i když třeba neumí tolik věcí, jako Charley, tak to vyrovnává svým charismatem a schopnostmi zdatného obchodníka, že umí být nekompromisní a tvrdý, ale zároveň neskutečně obětavý. Umím si představit, že v pozdějších letech třeba Emery nvštívil Ameriku, když Charley zrovna trávil čas někde v tramtárii, a že s Vinnetouem prožili pár skvělých dní... |
| La Luna 31.07.2022 22:56 |
Mě teď až zpětně došlo, že ta jeskyně nebyla to nejhorší, co je během té honby na dědictvím potkalo. Někde nám tam vypadlo pár měsíců. Doslova. V tý Anglii. To musel být teprv zápřah pro nervy. Čtyři měsíce napětí a starostí, střídavého zlepšování a zhoršování, bolesti a mizející naděje, slz a srdcervoucích chvil, zoufalství a modliteb. A jsem si jistá, že právě tehdy se jejich vztah proměnil a od té doby zůstal takový, jaký byl před horou Hancock. Protože takové věci prostě vztahy mezi lidmi mění zásadním způsobem. I proto si myslím, že nějaká ta katarze a rozřešení na konci třetího dílu zkrátka chybí. Malinko uvolněnější to možná bylo na lodi během plavby přes Atlantik, ale to pořád nestačí. Prostě během cesty na východ to všechno museli nějak zpracovat, neříkejte mi, že ne. Taky si myslím, že se Emery s Vinnetouem ohromně sblížili a vybudovali si mezi sebou pevné přátelství, které sice začalo klíčit přes Old Shatterhanda, ale pak už rostlo samo a zapustilo pevné kořeny. Jo, Vinnetou "na to má nos". Uznávám, že jsem význam jeho předtuch podcenila. Holt, byl dítětem přírody. |
Zeta 31.07.2022 21:16 |
To jsme na tom stejně!:-D Já mám různých nápadů plnej "šuplík", ale zkrátka vím, že vyprávění psát neumím, nikdy jsem si to nevybrala ani ve slohovce ve škole, cítím se v tomhle žánru hrozně nejistá. Úvaha, fejeton, popis, to ano (ze slohovek jsem mívala jedničky), ale vyprávění se děsím :-D Běží mi to hlavou, vidím celý ten příběh, scény, vidím Charleyho jak se bezradně přehrabuje v těch bylinkách a mumlá si "Co to do Vinnetoua u všech ďasů vjelo?" Vidím Vinnetoua, jak se jde uklidnit někam do lesa a v komixovém podání by mu z hlavy šlehaly blesky:-D:-D Vidím Charleyho výraz, když mu konečně dojde, co Vinnetoua vykolejilo a proč, a že skutečně poslední dobou riskoval víc, než bylo zapotřebí (a například ta jeskyně v Africe jim opravdu nepomohla prakticky nijak, akorát jejich pátrání zpomalila), a že by nebylo od věci minimálně čas od času Vinnetouovi naslouchat víc. Teď jsem si vybavila zas ještě scénu, kdy jedou myslím k Nijorům a narazí na chajdu, kde bydlí muž a žena. A opět, Vinnetou má hned podezření, že je to nějaké divné, nicméně Old Shatterhand s Emerym ho "přehlasují", a pochopitelně je to celé opět léčka, do které padnou. Bohužel tak jako ty to nejsem schopná napsat:-D |
| La Luna 31.07.2022 08:13 |
Tak to se omlouvám, ale sepisování nikdy nebylo v plánu. Tohle vzniklo úplnou náhodou jenom díky tomu, že jsem svoje neurčitý myšlenky mohla porovnat s tvojí verzí o pár zpráv níž. Žádná spisovatelka nejsem, takže to nejlepší, co ti můžu slíbit, je, že si tyhle svý bláboly někam poznačím a odložím na neurčito. I kdyby z toho někdy něco bylo, bylo by to doručeno čistě soukromě (už teď si nejspíš pár lidí ťuká na čelo). Tohle je ale bohužel bez záruky. |
Zeta 31.07.2022 00:41 |
Panebože, ježíšku na křížku, placku na čelo si jdu dát já a tenhle tvůj text si okamžitě ukládám a prosím prosím, smutně koukám, ať to napíšeš, protože tohle je dokonalost sama!!! <3<3<3 Mně se právě strašně moc líbí, když se občas nepohodnou, když by na sebe byli naštvaní a tak - protože to jejich vztahu dodává na normálnosti a stírá to tu nadpozemskost!:-D Líbí se mi moc i ten v podstatě "zabedněnej" Old Shatterhand, kterému to celé dojde až ve chvíli, kdy si vzpomene na ten Vinnetouoův lament po té epizodě s pískem. A líbí se mi i to, že by Vinnetou samozřejmě neodmítnul Šárlího zranění ošetřit, ale po jeho bohorovných slovech už se fakt našňupne a nechá Charleyho ať si ty šrámy čistí laskavě sám, když je tak chytrej.:-D Upřímně si myslím, že Vinnetouovi nikdy nedělalo radost Charleyho různá zranění ošetřovat, spíš právě vždycky ho to naštvalo, protože Charley si to prakticky způsobí pokaždé svou lehkovážností. (Dickovi a Pittovi taky mohl říct, že hurónský smích a kopání do země není v noci dobrej nápad, ale on je zkrátka tak hodnej, že jim ještě podá papír...). A jelikož má Charleyho rád, tak logicky se mu příčí působit mu naprosto zbytečnou bolest. A omluvné objetí, které - jak trefně říkáš - všechno nevyřeší, ale je to zkrátka oboustranné jaksi usmíření ve stylu "omlouvám se, že jsem se choval jako hazardér a že jsem ti nadělal starosti. Budu ti od teď mnohem víc věřit a naslouchat ti" "Omlouvám se, že jsem na tebe byl naštvaný, vím, že jsi jednal v nejlpším úmyslu. Ale prosím, snaž se, ať se o tebe nemusím tolik bát". Samozřejmě, že by si to takhle neřekli slovy, ale právě tím gestem, to mi také přijde naprosto kanonické! Naposledy upraveno: 31.07.2022 00:49, Zeta |
| La Luna 30.07.2022 23:56 |
Já bych to spíš viděla tak, že Vinnetou se snaží Old Shatterhanda ošetřit a svým obvyklým strohým a přímým způsobem mu dá najevo, že cestování rozhodně nebude žádný med - ani ne tak kvůli tomu, že by mu chtěl ty psí kusy vyčítat, spíš protože by ho toho celého chtěl ušetřit. Old Shatterhandovi se to samozřejmě nelíbí, takže se vytasí s tím, jak jim to ušetřilo spoustu času i krveprolití a Vinnetou bude oponovat, že by se určitě našlo jiné východisko. Charley na to opáčí, že už se stalo, je to stejně uzavřená záležitost a není důvod to dál řešit. A Vinnetou mu ty mastičky a podobně "hodí na hlavu" i s pokyny, jak to ošetřovat, a odkráčí jak uraženej Zeus. Další den mají oba hromadu povinností, takže nemají příležitost spolu mluvit; ne, že by se o to snažili. Charley nechápe, proč Vinnetou tak najednou vypěnil a chce mu dát čas, aby se uklidnil. Vinnetou se na něj naopak nemůže skoro podívat a nerozumí tomu, jak může být někdo tak lehkovážný. Tak to jde celý den, a když se ani večer nic nezmění, tak už to Shatterhandovi přijde divný a sám za Vinnetouem zajde, přestože si myslí, že pokud by vůbec měly padnout nějaké omluvy, tak by se spíš měl Vinnetou omluvit jemu za ten výstup. Vinnetou se to snaží odbýt, že přece není co řešit, jak Old Shatterhand sám řekl. Ale Charley se nedá, protože nechce, aby mezi nimi stála taková prkotina. Vinnetou na to ale, že tentokrát je to "jenom prkotina", ale když si Old Shatterhand tak libuje v podobných nebezpečích, tak už je příště může dělit smrt. Charley na to bude koukat jak sůva z nudlí a samozřejmě to na první dobrou nepochopí. Vinnetou mu jako jeden příklad za všechny připomene tu jeskyni v Africe, Shatterhandovi se vybaví ta slova o slunci a konečně mu to sepne. Teď přidejme jeho okamžité vehementní ujišťování, že sice riskoval, a hodně, ale že rodeo na náčelníkově koni v plánu neměl a jednal instinktivně; že se ten risk vyplatil, ale on sám vidí, že při něm stáli všichni svatí a něco takového se zopakovat rozhodně nechystá; a samozřejmě, že nemůže vyloučit, že se v budoucnu do nebezpečných situací nedostane, třeba i aby chránil životy ostatních, včetně Vinnetouova, a je ochotný svůj život položit za ten jeho, ale že se vždycky bude snažit se z toho dostat živý a zdravý, protože ví, že jsou lidé, kteří na něj čekají. A zakončeme to tím, že Šárlí Vinnetoua sevře v pevném objetí, které sice všechno zázračně nevyřeší, ale je příslibem, že se věci začnou vracet do normálu. Hele, já už si to i sama vymyslela. Jdu si dát placku na čelo... |
Zeta 30.07.2022 21:18 |
Ona balancuje na hraně, kdy to jakoby je a není slash, a člověk si nikdy nemůže být jistý, kam to sklouzne nebo ne, to je pravda. Ale líbí se mi, že v její tvorbě je často přidáváno nějaké to metafyzično a tajemno (holt jsem celoživotní fanynka XFiles, tak mám pro tohle slabost :-)). Ano ano, přesně jak říkáš! V Supech mám pocit, že dojde snad k největšímu počtu jakýchsi "nedorozumění" mezi Old Shatterhandem a Vinnetouem, kdy ten nebo onen jedná tak nějak "bez souhlasu" druhého, což je poměrně vzácné a nevšední - na druhou stranu o to realističtěji jejich vztah vyznívá. I mezi nejlepšími přáteli nebo třeba manželi se najdou čas od času věci, které druhému nejsou úplně po chuti. Takový je zkrátka život. Hahaha - "tichá domácnost", to jsem se nemálo pobavila! :-D:-D Velmi trefné! Úplně vidím, jak po té vítězné bitvě odjíždějí zpátky do puebla, Old Shatterhand samá modřina a škrábanec,a Vinnetou kdykoli se na něj podívá, tak v něm postupně roste tak trochu naštvanost, zatímco Old Shatterhand uhne pohledem...a takhle jedou celý den, prakticky beze slova, až pak večer u ohně, kdy si Šárlí pořád rukou tře naražený bok už to Vinnetou nevydrží a "zjezdí" ho ve smyslu proč se chová jak malý děcko, a že spousta věcí za poslední dobu se nemusela vůbec stát, "kdybys aspoň jednou jedinkrát dal na Vinnetouova slova, Šárlí!":-D Taky bych si přála, aby někdo tohle napsal. Bez nějakých velkých citečků, ale prostě neříkej mi, že takovéhle velké dobrodružství na dvou kontinentech by s nimi nehnulo ani trochu... |
| La Luna 30.07.2022 15:14 |
Ale to zas jo, Vinnetouův pohled na věc, to já čtu ráda. Na ten příběh už jsem kdysi nějakou náhodou narazila, ale tuhle autorku nijak zvlášť v oblibě nemám. Ne, že by psala zas tak špatně, ale nikdy zkrátka nedokážu odhadnout, kam v příběhu směřuje, o co tam vlastně šlo a co tím chtěl básník říct... Kdybys to někdy sepsala, tak si to ráda přečtu. Taky mám dojem, že Supové jsou plní takových vypjatých momentů, které by stálo za to trochu rozvést do podrobností. To "pokoušení Manitoua" si moc dobře vybavuju, ale přesně, jak říkáš, nelze popřít, že jim to bylo k užitku. Taky bych tady tíhla spíš k tomu napětí a úzkosti, než k příliš dojímavým scénám. Přesně tak nějak si to představuju, vážný rozhovor během pobytu u Nijorů nebo cesty na východ, kdy už se sice nemusí otravovat s Judith, ale všechny události jsou ještě ve velmi živé paměti, kdy je určitě nejednou napadne, jestli to dědictví opravdu stálo za všechnu tu námahu a nebezpečí, pár dní možná taková "tichá domácnost" a pak konečně katarze... O jo joj, kdyby to někdo solidně zpracoval, to by bylo počteníčko! Naposledy upraveno: 02.08.2022 21:44, La Luna |
Zeta 30.07.2022 12:02 |
Mně se zápletka Dáma a Král líbí - netuším sice, kam přesně autorka směřuje, ale naprosto souhlasím s tím, že Vinnetou je trochu OOC, i když musím přiznat, že povídky "z Vinnetouova pohledu" obecně mám celkem ráda, myslím, že musí být strašně těžké něco takového napsat. Konkrétně od autorky té Dámy mám velmi ráda tuhle: https://www.sosaci.net/node/13381 Je taky tak trochu supernatural, ale je tam právě i ta Vinnetouova intuice, což mě zkrátka baví, je tam bratrské pouto bez jakéhokoliv slashe...Po mistrovském kusu Was Bleibt ist Stille to asi nebude úplně ono, ale je to taky velmi pěkné. Obecně mi přijde, že chlapi fanfikce moc nepíšou, autorů znám strašně málo, to je vzácný úkaz! Jinak ten písek - kdybych uměla psát, tak to napíšu ani ne tak ufňukaný, ale spíš do anger/angst. Rozdělila bych to na několik kapitol. Písek, zavření v jeskyni, Charlieho kaskadérské kousky s vlezením do vozu za Marthou na nepřátelském území, pak s pádem z koně atd...pojala bych to tak, že Vinnetou už by spíš asi vypěnil co to poslední dobou do jeho bratra vjelo, že vyvádí takovéhle kraviny. Myslím, že mu to někde dokonce i říká, ať si nezahrává s Manitouovou dobrou vůlí, že to nemusí vždycky skončit dobře. Dovedu si úplně představit, že je mezi nimi na konci Supů kvůli tomu nějaké napětí, kdy na jednu stranu OS ví, že se choval často jako trubka, a Vinnetou zas musí uznat, že OS haurovství nebylo tak úplně na škodu, ale nějak si musí (nebo měli by) ta vzájemná nedorozumění vyříkat... Tohle se mi právě na této fanfikci líbí - že si všechno jak kdyby vyříkají a vysvětlí, že po počátečních patáliích jsou schopni se jeden druhému otevřít a zkusit se podívat "za zrcadlo". |
| << | < | > | >> |