Mayovky na Internetu

Stanislav Guth-Jarkovský alias Stanislav Vraný

Jméno Jiřího Stanislava Guth-Jarkovského si nejspíše vybavíme v souvislosti se slušným vychováním nebo olympiádou. Málokdo však tuší, že pod pseudonymem "Stanislav Vraný" přeložil orientální cyklus Po stopě zlého činu, vydaný na přelomu 19. a 20. století nakladatelem Jos. R. Vilímkem.

Stanislav Guth-Jarkovský se narodil 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci. Jeho otec byl panským úředníkem knížete Kinského. Po odchodu do penze v r. 1868 se rodina odstěhovala do Kostelce nad Orlicí k matčiným rodičům. Mladý Jiří zde absolvoval obecnou školu. Od roku 1871 studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde roku 1878 maturoval. Poté odešel do Prahy, kde začal na Karlově univerzitě studovat filozofii, matematiku a fyziku. Promoval roku 1882 jako doktor filosofie. O rok později přijal místo vychovatele a učitele češtiny v knížecí rodině, kde strávil 4 roky plné štěstí a pohody. Společně s knížetem procestoval Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. V letech 1887-1919 byl středoškolským profesorem v Klatovech a Praze. V roce 1919 byl povolán do kanceláře prezidenta Masaryka a stal se jeho prvním ceremoniářem; navrhl statut řádu Bílého lva. Vedle této práce působil v letech 1921 - 1930 jako lektor společenské výchovy na slavné Univerzitě Karlově. Jeho jméno je však spjato především se světovým i československým olympijským hnutím: v roce 1894 se stal zakládajícím členem Mezinárodního olympijského výboru, od roku 1899 byl prvním předsedou Čs. olympijského výboru. Do povědomí dnešní populace se Jarkovský nejvíce zapsal uveřejněním velmi dobře promyšleného systému pravidel slušného chování. Vydal několik knih, které podávají přehled o etiketě, např. Společenský katechismus I–III (1914), Pravidla slušnosti pro mládež (1922), Slušnost a demokracie (1923) a další. Zemřel 8. ledna 1943 v Náchodě.

Málokdo asi tuší, že Stanislav Guth-Jarkovský přeložil do češtiny dílo tří desítek zahraničních autorů (asi pod 17 pseudonymy), mezi nimi i našeho milého saského fantasty Maye. Nakladatel Josef Richard Vilímek získal Jarkovského pro překlad Mayova šestidílného orientálního cyklu Po stopě zlého činu. Protože se tehdy jednalo o neautorizovaný překlad, Jarkovskému nařídil, aby dílo přepracoval a zaměnil i postavy. Dne 10. září 1898 vyšel první sešit se značně přepracovaným začátkem románu Pouští a okamžitě byl rozebrán. Podobný úspěch potkal i druhý sešit. Karl May se o neautorizovaném výtisku dověděl a osobně přijel do Prahy. V pražském německém deníku Bohemia nechal dne 14. října otisknout provolání, v němž na nakladatele zaútočil. Vilímek měl přirozeně obavy o dobré jméno firmy a po poradě se svým právníkem se rozhodl celou záležitost co nejrychleji urovnat. Dne 18. října 1898 uzavřel s Mayem exkluzivní smlouvu.

Jarkovský byl nucen přeložit celý orientální cyklus znovu a podle originální Fehsenfeldovy verze. Využil přitom svého pseudonymu Stanislav Vraný. Ohledně druhého překladu se šíří následující legenda: Tento rukopis pronásledoval zlý osud! Zatímco první překlad byl po Mayově zakročení spálen, tak ten druhý, autorizovaný, podlehl požáru Vilímkova nakladatelství v roce 1900 - a Dr. Guth-Jarkovský musil tuto věc přeložit i potřetí...". Jak také ve svých Vzpomínkách uvádí, dostal Jarkovský za tuto práci královský honorář 2.000 zlatých. Také nakladatelství Toužimský & Moravec využilo pro své vydání orientálního cyklu Ve stínu pádišáha (1930-1931) starých překladů z Vilímkova vydání. Bez nadsázky můžeme konstatovat, že díky Jarkovského práci mohlo několik generací českých čtenářů zažívat ta nejkrásnější dobrodružství Kary ben Nemsího a hadžiho Halefa Omara. Jeho překlady patřily vždy k nejoblíbenějším a také nejčtenějším.

Použitá literatura:

(Autor článku - Zatinka, poslední aktualizace 1.2. 2009)