Jména „Dobré slunce“ a „Krásný den“ pod drobnohledem.

Nemine rok, aby v nějaké diskusi pod článkem týkajícím se nějak Karla Maye nepřišel nějaký místní mudrlant s „objevným” zvoláním, že May „v Americe nikdy nebyl”, popřípadě někdo mírně poučenější podotkne „byl tam pár let před smrtí”. Jindy přiletí těžší kalibr „vymýšlel si jména kmenů” nebo “žádná taková indiánská slova neexistují”. Úsměvné je, že tento bojovný ryk nejvíc boduje u lidí, kteří se holedbají svým negativním vztahem k původním obyvatelům Ameriky a tento vztah demonstrují hlavně tím, jak ostentativně nevědí a záměrně nechtějí o nic nich vědět. Že tak nemají možnost svá tvrzení nijak ověřit, jim nevadí, žijeme v postmoderně a každý má svou pravdu.

A tak se v zábavném bulváru roztrhl pytel s články o Geronimovi, které si ho „jenom“ pletou s Juhem, na Facebooku jsme bombardován fotkami Nachise, který je zde uveden pod jménem svého otce Cochise, to vše zabaleno do naivní vaty neohraničeného obdivu k bezchybnému přírodnímu člověku. Prostě doba postfaktická.

Jestli si z Indiánů v něčem aktuálním můžeme brát příklad, je to především jejich lnutí na zdravém rozumu a z toho vzniklý pragmatismus vycházející ze skutečnosti. A tak se podívám – na tomto serveru ne poprvé – na faktičnost mayovských vyprávění pomocí jazykovědy.

Inču-čuna a Nšo-či – kdo by je neznal, statečný náčelník a krásná dcera. Článek Petera Grenfelda, což je zřejmě syn vědce, který formuloval jednu ze stěžejních jazykových teorií, o navažské gramatice, odstavec o relativizerech, mě inspiroval k rozebrání jmen těchto dvou mayovských postav. Nejprve vyberu ze své veleskrovné slovní zásoby, už tak notně ztenčované postupujícím věkem. Nemám k dispozici lexikografické značky, asi ne vždy sedí ton samohlásky:

• Enju, inju , čti endžu, indžu – dobře. Nju, njo, čti ndžu, ndžo – dobrý, ale také asi krásný.
• Chi, čti či – den, ale také s jinou tonalitou/nasalitou sloveso „konat velkou potřebu“.
• Go – relativizer spojující dvě slova. Název není odvozen od toho, že by něco zpochybňoval, ale že něco spojuje. Anglická jazykověda si ho vybrala na základně slova „relatives“ – příbuzní. Takže je to „zpříbuzňovač“. Oznamuje, že slovo před ním a slovo po něm formují společný význam.
• Nái – pohybovat se chůzí.
• É, čti se stoupajícím přízvukem – příklonka věcí a zvířat, něco jako „něco“.
• Chigonaié – den-chodit-něco , něco, co chodí ve dne, Slunce. (Opak je kligonáíé – něco, co chodí v noci, Měsíc. Test pro čtenáře mayovek: jak se jmenovala žena, do níž se zamiloval Sam Hawkens?). „Kl“ je ve slovech „noc“ i „zívat“, viz originální jméno Geronima Go-kl-ayeh.

Jméno apačského náčelníka tedy znělo indžó-či-go-nái a jeho dcery džó-či. Že má dcerka spolknutý začátek? Běžné v apačské výslovnosti. Že tam není příklonka “é” na konci? Jakmile se název věcí stává jménem člověka, nemůže tam být, člověk není věc. Každý jazyk má svou vnitřní filosofii.

Pikantní na věci je, že kdyby Old Shatterhand nezvládl tonalitu a nasalitu samohlásek, mohlo by se stát, že by při vyslovení jména krásné dívky ji poslal dobře konat… A byl by okamžitě vyobcován z kmene.

V otázkách jazykových šel Karl May asi nejvíc do hloubky v „Černém mustangovi”. Falešný komančský zvěd Juwaruwa se vydává za Apače Pinal, ale Winnetou ho odhalí na základě faktu, že Apačové vyslovují některé hlásky hrdelně. Přesně. Ona totiž komančština je částí uto-aztécké rodiny a ta je foneticky nejbližší evropským jazykům a vyslovuje v porovnání s jinými indiánskými rodinami spíše neutrálně. Brian D. Stubbs po mnohém váhání uveřejnil roku 2015 článek „Egyptian and Semitic in Uto-Aztecan “ o podobnosti slovních kořenů uto-aztéckých se semitskými. Netvrdí tím nic o fonetice ani gramatice, jen to, že někdo jakoby vzal kořeny slov egyptských, hebrejských, fénických a vsadil je do prostředí primitivní gramatiky a odlišné fonetiky. Výboje fénických obchodníků zasahující do Mexického zálivu? Pan Stubbs se bál, aby mu vědecká komunita neudělila nějakou obdobu bludného balvanu, a tak s publikováním váhal. Víme ale, že jazykový vliv sahající až ke změně jazyka v pár generacích je nejen možný, on se i stal. Na severozápadě USA žijí „Nicole Indians“ neboli Stuwihamuk, kmen, který mluvil řečí patřící do rodiny „Athapaska“ (jako apačština), ale změnil řeč na dialekt Salishů.

Opět se prokazuje, že Karl May byl pečlivý a měl dobré prameny.