Mayovky na Internetu

Lajla

Leilet (1876)

Příběh o záchraně dívky z harému May vydal pod pseudonymem M. Gisela (význam neznámý) v roce 1876 v časopisu Feierstunden am häuslichen Heerde. Příběh později vyšel ještě několikrát (Die Rose von Kahira, 1877, Am Nil, 1879, aj.) a nakonec jej May částečně zapracoval do prvního dílu románového cyklu Ve stínu pádišáha. V původní podobě příběh česky dosud nevyšel.

Jedná se zřejmě o první Mayův orientální příběh. Obsahuje mnohé prvky pozdějších děl s Karou ben Nemsím. Text vypráví hlavní hrdina, který je zkušeným cestovatelem a lékařem z Německa a má věrného, vtipného a statečného sluhu Umara Arhu, jenž se nebojí práskat hroším bičem. Samotný vypravěč své jméno neuvádí, pouze víme, že má bratra Bernhardta. May používá obraty z arabštiny, mluví o muslimech a islámu. Oproti pozdějším příběhům zde dominuje motiv lásky, kdy oba bratři "podlehnou epidemii" a zamilují se.

Za zdroj inspirace pro tento příběh je považována novela Die Errettung Fatmes od Wilhelma Hauffa z roku 18251. V příběhu se snaží hlavní hrdina Mustafa zachránit svou unesenou sestru Fatmu. Vydává se za lékaře, zkoumá puls dívky mezerou ve zdi (u Maye v oblečení) a několikrát se pokusí dívku s její společnicí Zoraidou vysvobodit. Uspěje až poté, co se do domu dostane kanálem, který vede do studny na dvoře domu. May ovšem příběh pojal po svém. Mayova verze je v první osobě, hlavní hrdina je zde Němec, skutečně je lékař, v kanálu se málem utopí, Mustafa projde hladce i s doprovodem – u Maye jde hrdina sám. Celkově má Mayova verze větší spád a je barvitější. Dalším vzorem byl příběh Eine Rose des Morgenlandes od Alfreda Brehma, konkrétně pro pasáž s šallálem2.

Děj (varování: text vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla)

Německý lékař, toho času v Egyptě, je požádán, aby vyléčil ženu bohatého Egypťana Abrahima Arhy. Se svým sluhou Umarem se k němu vypraví, aby Lajlu, jak se dívka jmenuje, uzdravil. Dospěje k závěru, že je držena nedobrovolně, navíc se do ní na první pohled zamiluje, tak se rozhodne ji z harému unést. V noci se mu podaří Lajlu vysvobodit, společně prchají na lodi po Nilu a přečkají náročnou plavbu nilským kataraktem.

Abrahim Arha je stíhá a při první příležitosti se je pokusí nechat zatknout, ale hlavnímu hrdinovi se díky fermanu podaří zbavit obžaloby a prchá s Lajlou až do Káhiry. Vyhledá svého bratra, který mu vypráví, jak se zamiloval do překrásné Wardy a jak o ni opět přišel. V závěru se ukáže, že Abrahim Arha, který mezitím dorazil do Káhiry také, je onen muž, který získal Wardu, a že jsou Warda a Lajla tatáž osoba.

Poznámky:

[1] Senitza – Fatme, str. 21 a d.
[2] Senitza – Fatme, str. 38, Leilet – Karl-May-Wiki

Použitá literatura:

  • Leilet – Karl-May-Wiki. [online]. [cit. 27. prosince 2019]. Dostupný z: http://karl-may-wiki.de/index.php/Le%C3%AFlet
  • HÖCK, Josef. Senitza – Fatme. In: LORENZ, Christoph F. Karl-May-Jahrbuch 1936. Bamberg: Karl-May-Verlag, 2020, s. 20-40. ISBN 978-3-7802-1936-7.

(Ondřej Majerčík - vytvořeno 27. 12. 2019, aktualizováno 19. 11. 2021)