Mayovky na Internetu

Poklad Aztéků

Der Schatz der Azteken (1965)

První dvě mayovky z dílny producenta Artura Braunera, Old Shatterhand a Žut, slavily ohromný divácký úspěch a směle konkurovaly mayovkám Horsta Wendlandta. Protože Artur Brauner už nemohl z právního hlediska natáčet další filmy s Vinnetouem a Old Shatterhandem [1], rozhodl se pokračovat alespoň v natáčení mayovek z prostředí Orientu a Mexika.

Scénář a režie

V roce 1964 se Artur Brauner pustil do natáčení filmu Poklad Aztéků, na který dějově navazuje Pyramida boha Slunce. Z ekonomických důvodů vznikaly oba filmy současně, na jeden zátah. Jako předloha posloužil filmařům Mayův rozsáhlý kolportážní román Lesní Růženka, který čítá v originále více než 2600 stran a odehrává se v rozsahu padesáti let zejména v Mexiku, v období boje Francouzů s Juarezem. Adaptovat takto rozsáhlý příběh do zhruba tříhodinového filmu bylo z mnoha hledisek nemožné, proto tvůrci přistoupili k razantním škrtům a z románu vybrali jen několik zajímavých zápletek, které pak poskládali do nového příběhu. Na svou literární předlohu se přesto snímek odvolává více než jiné, mnohem oblíbenější filmy ze série mayovek. Na vzniku scénáře se podílelo několik osobností. Autorem první a dle kritiků i nejlepší verze byl ctitel Karla Maye Georg Marischka. Braunerovi se však zdálo, že v příběhu vystupuje příliš mnoho postav, a více se mluví, než jedná, proto si nechal vypracovat ještě druhou variantu od maďarského scenáristy Ladislase Fodora, spoluautora scénáře k filmu Old Shatterhand. Svou troškou do mlýna přispěl také Američan Paul Jarrico, který měl za úkol vybrat z obou předchozích náčrtů nejzajímavější pasáže a poskládat je v plnohodnotný celek. Jenže příliš mnoho kuchařů polévku přesolí, a tak se do věci musel vložit ještě Robert A. Stemmle, který podobným způsobem zachraňoval scénář během natáčení Old Shatterhanda.

Mezitím Brauner kontaktoval mexického producenta Gregoria Walersteina (1913-2002), aby se informoval o možnostech natáčení v Mexiku a případně dojednal podmínky vzájemné spolupráce. Zároveň poslal do Mexika režiséra Franze J. Gottlieba, aby se tam poohlédl po lokalitách vhodných k filmování. Vyjednávání se svérázným Mexičanem bylo ale daleko obtížnější, než Brauner očekával. Když se pak Braunerovi ozval dlouholetý partner z koprodukční společnosti Avala film a ujistil ho, že mexickou atmosféru lze navodit i ve staré dobré Jugoslávii, přerušil v Mexiku veškeré přípravy na natáčení a taktně se s Walersteinem rozloučil. Na post režiséra Pokladu Aztéků byl angažován hollywoodský režisér André de Toth (1912-2002), kterému Brauner nabídl honorář 29.000 USD. Když se ale režisér dozvěděl, že Poklad Aztéků je koncipován jako dvoudílný film, napsal Braunerovi dopis, v němž žádal o zvýšení honoráře - producent přeci nemůže očekávat, že za jeden honorář natočí dva plnohodnotné filmy. A právě na tomto bodě ztroskotala jejich vzájemná spolupráce - Brauner odmítal zvýšit honorář a Toth slevit ze svých požadavků. Jako režisér byl tedy nakonec vybrán Robert Siodmak, tvůrce orientální mayovky Žut.

Odlet do Dubrovníku

Natáčení filmu začalo v pondělí 31. srpna 1964 v západním křídle berlínského zámku Charlottenburg, který se proměnil ve vilu hraběte Fernanda. Jako první se natáčela scéna, v níž doktor Sternau a sluha Alimpo pomáhají zraněnému hraběti vystoupit z kočáru a odvádějí ho do pokoje. V ateliérech produkční společnosti CCC Film byla zřízena pracovna prezidenta Lincolna a také Arbellezova hacienda, kde se natáčela potyčka mezi Sternauem a Verdojou. V rizikových scénách zastupovali Lexe Barkera a Rika Battagliu kaskadéři Giancarlo Bastianoni a Frank Hayden. Po dvou týdnech strávených ve studiu odletěl tým filmařů (a spolu s ním i 189 krabic plných nejrůznějších přístrojů, kostýmů a líčidel) do Dubrovníku, kde se ubytoval v komfortním hotelu Argentina, ležícím přímo u břehů Jaderského moře.

Od 14. září 1964 se nedaleko vesničky Vrbanje, vzdálené asi 70 kilometrů od Dubrovníku, natáčelo přepadení kočáru Verdojovými vojáky. Místo natáčení leželo v horách a bylo velmi špatně přístupné. Posledních 13 kilometrů byla silnice průjezdná pouze v jednom směru, proto museli Jugoslávci každé ráno průsmyk uzavřít, aby nedošlo k zablokování cesty. Nepříjemné vzpomínky na natáčení u Vrbanje si odnesl kaskadér Giancarlo Bastianoni, který utrpěl četné odřeniny při nechtěném zřícení kočáru do dvoumetrové propasti. V údolí Zupci stálo ještě westernové město Golden Hill z filmu Old Shatterhand, které společnost Avala pronajímala také ostatním producentům pro natáčení westernů. Štábu z Pokladu Aztéků posloužilo především jako skladiště zásob, kostýmů a rekvizit, ba dokonce i jako maskérna. Nedaleko Golden Hillu postavil architekt Otto Pischinger nádhernou haciendu, která však byla značně poškozena bouří, jež se oblastí přehnala 21. září 1964.

Největším nepřítelem filmařů je déšť

Špatné počasí působilo filmařům starosti i v následujících dnech a týdnech. Bouře a vydatné lijáky vedly k úplnému přerušení natáčení v exteriérech a štáb se musel přesunout do ateliérů společnosti Avala film. Aby toho nebylo málo, na stole se objevila šestá verze scénáře, kvůli níž musel být pozměněn další průběh natáčení. Vlna kritiky se snesla zejména na hlavu režiséra Siodmaka, který podle vedení produkce pracoval zcela bez koncepce, neustále měnil postavení kamer i pořadí scén, zkrátka improvizoval, což pochopitelně vedlo k časovým prodlevám a nežádoucímu zvyšování nákladů. Dne 3. října 1964 se počasí na chvíli umoudřilo, a tak se filmaři vrátili k průsmyku u Vrbanje, aby tam dotočili zajetí Sternaua francouzskými vojáky. Ale místo bylo snad prokleté, neboť i tentokrát se přihodilo neštěstí. Při otáčení vězeňského vozu na strmé cestě byl jeden z dělníků zasažen ojí vozu do žaludku a s vážným zraněním musel být převezen do nemocnice. V dalších dnech opět lilo jako z konve. Popovo polje, které mělo představovat mexickou krajinu a později i vesnici Čičimeků, se postupně měnilo v jezero a natáčet se dalo sotva pár hodin denně. K problémům s počasím se přidaly ještě starosti o zdravotní stav Rika Battaglii. Představiteli kapitána Verdoji vyskočila na bradě bolestivá vyrážka, doprovázená malátností a slabostí. Po neúspěšné léčbě penicilinem a různými injekcemi musel vyčerpaný herec odletět 20. října na vyšetření do Mnichova, odkud se vrátil až po osmi dnech.

Jedenáctý říjen si filmaři vyhradili pro hledání nových filmových lokalit, protože původně zamýšlená místa ležela pod vodou a nestihla by ani při slunečném počasí dostatečně rychle vyschnout. Obzvlášť působivý motiv našli filmaři ve staré pevnosti Kravica vysoko nad Trebinje, která se proměnila v tábor mexického prezidenta Juareze. Ale ani tady se štáb dlouho nezdržel. Produkční Willy Egger si 21. října poznačil do svého deníku: "Ráno jasno - později vydatný déšť - opět krátce jasno - od oběda zcela zatažená obloha. Od 14 hodin vytrvalý déšť se sněhem - natáčení přerušeno." Štáb se vrátil do Popova polje, kde měla vzniknout vesnice Čičimeků. Ale déšť neustával, půda byla podmáčená a na mnohá místa se kvůli tomu nedostala auta s potřebnou technikou. Koním hrozilo nachlazení. Bylo více než jisté, že v řádném termínu nebude film dokončen.

V pondělí 2. listopadu 1964 odletěli filmaři do Bělehradu, aby v ateliérech Avala filmu natočili scény odehrávající se uvnitř aztécké pyramidy. Bylo nutné si pospíšit, protože Lex Barker byl od 5. listopadu smluvně vázán k jiné produkční firmě. Jenže kulisy nebyly včas postaveny a filmaři tak promarnili další pracovní den. Ve čtvrtek 5. listopadu Egger oznámil, že scény s Barkerem stihli sice v ateliérech natočit, stále jim však chybí důležité záběry v exteriérech. Ty se Brauner rozhodl dotočit v lednu 1965 ve Španělsku, kdy měl pro něj Barker natáčet film Peklo Manitoby.

Egger již nechtěl čekat na okamžik, kdy se mezi mraky prodere několik slunečních paprsků. Spojil se s producentem Braunerem a oznámil mu, že 5. listopadu odlétá do Las Palmas, hlavního města ostrova Gran Canaria, aby se tam porozhlédl po lokalitách vhodných k natáčení. Do Jugoslávie se vrátil 10. listopadu se čtyřmi sty záběry krajiny. Nechal připravit koně, herce, statisty a potřebnou techniku, rezervoval letenky i ubytování v hotelech Metropol a Santa Brigita, nezapomněl ani na povolení k natáčení od ministerstva informací. Vše pečlivě naplánoval a očekával od Braunera souhlas k odletu na Kanárské ostrovy. Brauner se ale k ničemu neměl, a tak se 14. listopadu přesunul štáb do Titogradu. U osady Tuzi nedaleko albánských hranic přestavěli malou horu v aztéckou pyramidu a v okolí města Niksić u osady Stubica natočili scénu, v níž Karja a Flathouani procházejí sopečným kráterem, aby se dostali k tajnému vstupu do jeskyně s pokladem. Teprve 24. listopadu vydal Brauner rozhodnutí, aby Egger veškeré přípravy na odlet do Las Palmas stornoval a zbývající záběry dotočil i přes nepříznivé počasí v Jugoslávii. Egger neskrýval zklamání a varoval producenta, že Poklad Aztéků nestihne do Vánoc natočit. U osady Tuzi se filmaři pokoušeli dotočit zbývající scény z tábora Čičimeků, které nestihli nafilmovat v zaplaveném údolí Popovo polje. I tentokrát musely být práce kvůli velké oblačnosti a dešti přerušeny, nicméně v podání baletního souboru se podařilo natočit alespoň tanec Indiánů okolo mučednického kůlu. K vytrvalému dešti se postupně přidávaly i mlhy, a tak nezbývalo nic jiného, než zcela upustit od záměru dokončit film pod širým nebem a přesunout se do ateliérů Avala filmu.

Odlet do Bělehradu byl naplánován na 4. prosince 1964 v poledních hodinách. Kvůli špatnému počasí však v Bělehradu platil zákaz přistávání letadel, a tak lidé z Avala filmu sháněli pro filmaře autobusy. Z Titogradu odjížděl štáb okolo půl třetí odpoledne, ale kvůli vysokým sněhovým závějím, blokujícím meziměstskou komunikaci, do Bělehradu nedorazil. Okolo dvaadvacáté hodiny se vyčerpaní pasažéři vrátili zpátky do Titogradu. Následující den byly povětrnostní podmínky příznivější a štáb se konečně mohl rozletět do Bělehradu. Producent Brauner se s vedením Avala filmu dohodl na pronájmu celého ateliérového komplexu až do 19. prosince 1964 a nařídil svým lidem pracovat přesčas. Technici urychleně postavili kulisy imitující skalnatou mexickou krajinu, z Mnichova si nechali přivézt dva přístroje tvořící umělou mlhu a z Terstu 200 kg suchého ledu. Všechno šlo jako po másle. Do 17. prosince stihli natočit setkání Alfonsa a Josefy, Černého jelena a Verdoji, rozhovor mezi Flathouanim, Alfonsem a Karjou, pád aztécké princezny do propasti i zaplavení jeskyně s pokladem rozžhavenou lávou. Dne 18. prosince se filmaři rozloučili se svými kolegy z Avala filmu a odletěli do Berlína, aby v ateliérech společnosti CCC Film dotočili poslední části Pokladu Aztéků - Josefin budoár, duel mezi hrabaty Fernandem a Embarezem a hráčský klub. Vánoční svátky strávili herci v klidu a míru se svými rodinami. V polovině ledna 1965 pak odletěla malá skupinka pracovníků do Španělska, kde se dotáčely ještě scény s Lexem Barkerem. Natáčení dvoudílného filmu Poklad Aztéků definitivně skončilo 29. ledna 1965.

Premiéra filmu Poklad Aztéků

Premiéra filmu se uskutečnila 4. března 1965 v Düsseldorfu. Zúčastnili se jí producent Artur Brauner, Lex Barker se svou novopečenou manželkou Carmen, Gérard Barray, Rik Battaglia, Ralf Wolter, Teresa Lorca a režisér Robert Siodmak. Druhé premiérové představení se konalo 5. března 1965 v mannheimském kině Universum bez účasti Lexe Barkera, který musel urychleně odletět do Španělska na natáčení snímku Divokým Kurdistánem. Producent Artur Brauner mohl být s výsledkem několikaměsíčního trápení spokojený, neboť obě představení byla zcela vyprodaná a v konečné bilanci sezony 1964/1965 obsadil film slušné 13. místo.

Obsah filmu

Napoleon III. dal proti vůli lidu prohlásit císařem Mexika rakouského arcivévodu Maxmiliána. Od té doby v zemi zuří občanská válka mezi právoplatně zvoleným prezidentem Juarézem, potomkem legendárních Aztéků, a vnuceným vládcem. Juarézovi chybí především zbraně, munice a koně. Prezident poslal tajně svého přítele a poradce Karla Sternaua do Spojených států k prezidentu Lincolnovi se žádostí o pomoc a očekává jeho návrat. Sternau se vrací dostavníkem jako obyčejný lékař. Při kontrole četou Juarézových vojáků chce kapitán Verdoja násilím zadržet jednu z cestujících. Sternau se mu postaví na odpor a kapitán jej chce dát na místě zastřelit. Sternauův spolucestující Hasenpfeffer se postaví na jeho obranu. Také poručík Potoca odmítne vykonat kapitánův rozkaz. Sternau nesmí prozradit své pravé poslání, trvá však na tom, aby byl dopraven k Juarézovi. V tajném dokumentu, který Sternau přivezl s sebou, je vysloven slib pomoci amerického prezidenta Lincolna, ale až poté, kdy ve Spojených státech skončí občanská válka. Zoufalá situace však vyžaduje okamžitou akci, nemá-li být všechno ztraceno.

Sternau nabídne Juarezovi pomoc svého přítele Dona Fernanda di Rodrigandy ze Sevilly. Juarez pošle Sternaua za starým hrabětem. Na cestě k jeho haciendě se Sternau, provázený poručíkem Potocou a Andrém, setká se svým dalším přítelem Frankem Wilsonem, přezdívaným Hromový šíp. Společně vysvobodí z rukou Čičimeků dvě dívky, jehož přepadení byl Frank svědkem. S oběma zachráněnými - indiánkou Karjou a její přítelkyní Rositou - přijíždějí na haciendu. Starého hraběte však na haciendě Sternau nezastihne. Odjel do hlavního města Mexico City, kde žije i jeho syn Alfonso. V hráčském klubu právě falšoval podpis svého otce na směnce a je proto vyzván svým věřitelem na souboj. Josefa však úskokem dokáže, že Alfonsa zastoupí v souboji hrabě Fernando, který je zraněn a převezen do paláce. Zranění jsou však vážná, ani Sternau mu nemůže pomoci. Před smrtí hrabě Fernando vydědí svého syna a určí Sternaua vykonavatelem závěti ve prospěch Benita Juareze. Se smutnou zprávou se Sternau vrací na haciendu. Sem přijíždí i Alfonso, od kterého Josefa žádá, aby předstíral lásku ke Karje a vylákal z ní tak tajemství pokladu. Karja věří v Alfonsovu lásku.

Na haciendě se objeví i Verdoja, který má za úkol získat pro Juareze koně. V noci však na mol opilý vnikne do Rositiny ložnice a je Sternauem zneškodněn právě ve chvíli, kdy na haciendu přijíždí sám prezident Juarez. Ten propustí zpupného kapitána okamžitě ze své armády. Sternau je zajat Francouzi a maršál Bazaine jej na základě nepravdivého obvinění Josefy a Alfonsa, že způsobil smrt hraběte Fernanda, odsoudí na 20 let nucených prací. Andreas a Wilson vyvolají zmatek mezi Francouzi a Sternauovi se podaří z vězení uprchnout. Osvobozený Sternau posílá své přátele varovat Dona Arbelleze před Alfonsem a sám pokračuje ve svém nebezpečném poslání. V horách ho objeví Verdoja, který lékaře svrhne ze skály. Sternau zůstane v bezvědomí ležet na okraji kráteru a Verdoja, který ho považuje za mrtvého, odjíždí. Když se Sternau vzpamatuje, je právě nesen Karjou a Flathouanim tajnými dveřmi do jeskyně, kde se nachází bájný poklad Aztéků, který nesmí vidět žádný cizinec. Sternau musí být usmrcen...

Příběh pokračuje ve filmu Pyramida boha Slunce.


Herecké obsazení

Lex Barker

Lex Barker

Doktor Sternau
Ralf Wolter

Ralf Wolter

Andreas Hasenpfeffer
Gustavo Rojo

Gustavo Rojo

Poručík Potoca
Kelo Henderson

Kelo Henderson

Frank Wilson
Rik Battaglia

Rik Battaglia

Kapitán Verdoja
Gérard Barray

Gérard Barray

Alfonso di Rodriganda
Teresa Lorca

Teresa Lorca

Karja
Alessandra Panaro

Alessandra Panaro

Rosita Arbellez
Jeff Corey

Jeff Corey

Prezident Lincoln
Fausto Tozzi

Fausto Tozzi

Benito Juarez
Jean-Roger Caussimon

Jean-Roger Caussimon

Maršál Bazaine
Michele Girardon

Michèle Girardon

Josefa Cortejo
Djordje Nenadović

Ðorđe Nenadović

Hrabě Embarez
Friedrich von Ledebur

Friedrich von Ledebur

Don Fernando di Rodriganda
Hans Nielsen

Hans Nielsen

Don Pedro Arbellez
Rolf Rolphs

Rolf Rolphs

Alimpo
Mirko Kujaćić

Mirko Kujaćić

Flathouani
Milivoj Popović

Milivoj Popović

Černý jelen
Eva Balaš

Eva Balaš-Ras

Dívka v kočáře
Fulvija Irvermizzi

Fulvija Irvermizzi

Dáma v kočáře
Dragoslav Džadžević

Dragoslav Džadžević

Odsouzenec
Nada Bradić

Nada Bradić

Tlustá Indka
Willy Egger

Wilhelm Egger

Sekretář u Bazaina
Reinhold Pasch

Reinhold Pasch

Notář u hraběte Fernanda
Jovan Rančić

Jovan Rančić

Francouzský voják
John Kirby

John Kirby

Sekretář u Lincolna
Marijan Habazin

Marijan Habazin

Voják / Bandita / Kaskadér
Petar Buntić

Petar Buntić

Voják / Bandita / Kaskadér
Branimir Tori Janković

Branimir Janković

Bandita
  

Filmový štáb

Režie .......................................Robert Siodmak
Asistent režie ..........................Stevan Petrović, John Kirby
Scénář ....................................G. Marischka, L. Fodor, P. Jarrico, R. A. Stemmle, R. Siodmak
Kamera ...................................Siegfried Hold
Střih ........................................Walter Wischniewsky
Stavby .....................................Otto Pischinger, Herta Hareiter, Veljko Despotović
Kostýmy ..................................Edith Almoslino
Hudba .....................................Erwin Halletz
Zvuk ........................................Vukašin Dabuško, Erhard Schulze, Max Galinsky
Pyrotechnik .............................Erwin Lange
Speciální efekty ......................Fernando Filoni
Producent ...............................Artur Brauner
Produkce .................................CCC Film Produktion, Berlin
Koprodukce .............................Franco London Films, Paris / Serena Film, Rom / Avala Film, Belgrad
Doba natáčení .........................31.8. 1964 - 29.1. 1965
Délka .......................................100 min 42 s (originální verze filmu)
Premiéra .................................4.3. 1965, Düsseldorf (Savoy)
Čs. distribuční premiéra ..........10.3. 1978

 

Poznámky:

  • [1] Podle exkluzivní smlouvy, kterou Pierre Brice a Lex Barker uzavřeli s Horstem Wendlandtem, směli v rolích Vinnetoua a Old Shatterhanda účinkovat pouze v mayovkách z produkce Rialta.

Použitá literatura:

  • PETZEL, Michael. Karl-May-Filmbuch : Stories und Bilder aus der deutschen Traumfabrik. Zweite erweiterte Auflage. Bamberg : Karl-May-Verlag, 1999. 544 S. ISBN 3-7802-0153-4.
  • PETZEL, Michael. Der Weg zum Silbersee : Drehorte und Dreharbeite der Karl-May-Filme. Berlin: Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2001. 288 s. ISBN 3-89602-358-6.
  • KASTNER, Jörg. Das grosse Karl-May-Buch : sein Leben, seine Bücher, die Filme. Bergisch Gladbach : Bastei-Verl. Lübbe, 1992. 332 s. ISBN 3-404-28206-X.
  • PETZEL, Michael. Das grosse Album der Karl-May-Filme. Berlin : Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2009. ISBN 978-3-89602-727-6.
  • Filmový přehled č. 13 (1. VII. 1977)

Autor článku - Michaela Kroupová, poslední aktualizace 4.4. 2013